Ferin píše:... doostříte po úpravě/vyvolání z rawu v původní velikosti ...
Jakékoliv dodatečné SW "ostření" je destruktivní úprava a zvolený SW to více či méně úspěšně dělá buď tupou plošnou detekcí kontrastních hran, nebo pokročilým rozkladem snímku a hledáním struktur. Každopádně z pohledu úprav fotky by se ostřit mělo vždy až nakonec a ideálně ne v pracovních datech, ale až výstupní kopii.
Pokud vyžadujete více ostrý snímek již v rámci editace, pak nejlépe jako dodatečnou vrstvu úprav, která nezasahuje přímo do dat snímku.
Měl-li bych odpovědět za sebe, pak v rámci editace fotky či importu RAW ostření vůbec nepoužívám. K SW doostření sáhnu při změně velikosti snímku směrem k nižším rozměrům a pouze v případě, že znám 100% výslednou velikost. Například při přípravě pro web, kdy vím, že obrázek bude mít stále X×Y bodů. Naopak, pokud bude obrázek mít na webu různou velikost (rozměry podle velikosti okna), pak opět neostřím, protože by to bylo při případném zvětšení spíše ke škodě.
Další kapitolou jsou různé online služby (Facebook, Insta, Youtube, ...), které používají interně vlastní ztrátové formáty a s obrázkem dále pracují. Tam je zvýšená ostrost opět na škodu.
Při přípravě k tisku je situace složitější. Záleží na typu tisku a rozdílu rozměru originálu a požadované reprodukce. Obecně platí, že moderní tiskové stroje těží více z velkého snímku s velkým množstvím dat, než ze zmenšeného a doostřeného. Inkoustové tiskárny dokážou zpracovat mnohem vyšší rozlišení, než je zdrojová fotografie, proto snížení rozlišení nemá smysl. Ofsetové stroje tisknout od 175 do 300 lpi a dle rastru zužitkují podklady přes 600 dpi - což znamená, že 22 Mpx (5760 × 3840) by v tisku na 600 dpi bylo 24×16 cm.