od magic squirrel 7. 11. 2008 20:59
Z titulní strany ohromen rovnou do víru diskuse, která se podle všeho vyvinula zcela nesprávným směrem. Slovní definice přiřazovaná číslům je málo vhodné řešení (viz níže), pokud ovšem vůbec existuje způsob, jak pocitově pěrestrojiť řadového občana a jeho LÍBÍ/NELÍBÍ. Myslím, že je to z kategorie „Poručíme větru, dešti...“, asi jako když se na Akademii snažili vyvinout přístroj na měření vkusu. Někdo ho má, jiný ne, a těžko se to dá zlomit přes koleno. Nicméně k (lidské) podstatě věci, protože za vším je nutno vidět člověka:
Nejenže nelze uvažovat o zmenšení hodnotící škály, jak by někteří navrhovali, ale právě naopak: je třeba ji nejméně zdvojnásobit. Je totiž zřejmé, že sofistikovaný divák/kritik, jakých je tu většina, si žádá mnohem širší stupnice, aby mohl vyjádřit své nejniternější náhledy. Stačí se podívat na plusky či mínusky přidávané k prostým cifrám (např. 8+, nebo i 9++, což rozdělením intervalu mezi 9 a 10 přímo naznačuje symboliku třetinových kroků při kompenzaci závěrky aparátu, a v neúprosné logice by pak vedlo až ke ztrojnásobení stupnice!), aby bylo zřejmé, že interval 1 až 10 je zcela nepostačující.
Navíc divák/kritik vynáší soud abstraktně i intuitivně zároveň, k čemuž slovní ilustrace významu jednotlivých číslic je vcelku na houby, neboť právě jen ten který individuální divák/kritik sám nejlépe ví, jak prostřednictvím čísla prezentovat svůj hluboce podložený názor. Slovní definice je pro něj svazující a spíše na závadu, protože přistřihuje křídla jeho bytostně kriticky-tvůrčímu počinu. Dejme mu prostor, jaký zaslouží, a rozšiřme škálu!
Prakticky lze uvažovat v těchto dimenzích:
A. 1 – 20
Každý divák/kritik se ihned uvolní, pocítí větší pohodlí, nebude sešněrován těsným 1 – 10. S úlevou se dostaví i větší kreativita a bohatší prožitek při aktu hodnocení. Na druhou stranu bude existovat jisté riziko, že se opět vytřídí skupina stále neuspokojených arbitrů, kterým ani zdvojnásobený rozsah stačit nebude a kteří opět začnou přiřazovat plusky či mínusky (např. 17+). V tom případě bude třeba zvážit další tuplování škály; zároveň nutno anticipovat na základě precedentu i čeho si náročný divák/kritik evidentně žádá již nyní (kupř. udělených 77% [slovy: procent, čili setin]) vývoj do budoucna v tom smyslu, že až by se dospělo k požadavku vyššímu než 1 – 100 (kroky: 1 – 20, 1 – 40, 1 - 80, a teď to přijde: ambice 160 - nelze), provedla by se po vzoru léčby šokem radikální, unilaterální decimální devalvace na 1 – 16 (tzv. škrtnutí nuly, jež u jedničky na rozdíl od stovky nelze provést), s případným zaokrouhlením nahoru na 20. Dle potřeby by se celý proces cyklicky opakoval. Když to funguje u měn, proč ne tady.
Osobní pozn.: S rozšířením na 1 – 20 mám jisté sympatie. Párkrát jsem zažil tu nepříjemnost, že jsem uviděl vynikající fotku, kde bych byl v pokušení dát nejvyšší známku. Jenže by to byla de facto urážka autora, jelikož jinými hodnotiteli naprostým kýčům či tuctovým otřepaným vestám volně přidělované desítky by takové maximální ohodnocení komparativně zcela zneuctily. Jestliže mnou obdivovaný snímek byl nejméně 2x lepší než cokoli jiného v dohledu, musel by dostat nejméně dvacítku, což není momentálně možné. Svéráznou, vcelku účinnou metodu v tomto ohledu vyvinul jistý Fantomas a spol., a nelze se mu divit. To však stojí námahu, která mi za to nestojí.
B. Převratné řešení – po vzoru teploměru zavést nulu (0) jako předpokládanou reálnou hodnotu průměru vystavených exponátů, a od tohoto bodu se vzdalovat na obě strany, tedy do plusu i minusu! S nulou, zatím v hodnocení citelně chybějícím pojmem, se nabízí řada fascinujících alternativ, navíc s možností dát průchod i přirozeným destrukčním tendencím diváka/kritika a jeho uspokojení, pocit naplněnosti ještě zintenzívnit výběrem odstupňované negace. Zcela chvályhodné.
Z technického hlediska je asi nutné a priori zamítnout pouhý posuv na ose x, tj. šoupnutí stávající škály +1 až +10 doleva se zacentrováním na nulu. Zatímco -5 by se dalo považovat za dostatečnou negativní valuaci (na úrovni takřka atavisticky vžité školské koule), na opačném pólu pouhých +5 by zajisté nepostačovalo těm, co z neodbytné nutnosti přidávají ke svému hodnocení ony plusky či mínusky (-4++?; velmi neohrabané). Stupnice by totiž ve svém absolutním rozsahu zůstala pouze zachována, přestože s mnohem lepším ukotvením mediánu, zatímco (viz shora) je namístě její rozšíření. Proto se lze alespoň pro začátek spíše přiklonit k zachování kladné části škály v plném rozsahu, tj. až do desítky; mělo by to i dobrý psychologický a výchovný účinek, jelikož interval -5 až +10 je viditelně motivační, pobízí k pozitivnímu, konstruktivnímu náhledu a potlačuje negativistické tendence (ty se dle dr. Jelena, soudního znalce, mohou projevit v každém věku, nikoli jen učebnicově ve dvou vývojových obdobích jedince, přičemž v prvním by tento stejně nehodnotil ani fota, ani většinu ostatních věcí).
Samozřejmě je tu potenciál pro rozšíření rozsahu, řekněme na -5 až +15, což by zhruba odpovídalo navrhovanému řešení A (viz výše), pouze v jiné poloze a s cennou nulou ve spodní třetině škály.
Osobní pozn.: S obkročením nuly na obě strany mám velké sympatie. Zdá se mi, že u mých děl leckterý divák/kritik často touží (tzv. svrbí ho to) udělit něco ještě mnohem výmluvnějšího, než je fádní 1 (dokumentováno), a že by mu ani prostá nula nestačila (dokumentováno jinde). Navíc podezřívám, že mne to připravuje o jistá kvanta hodnocení, která právě z toho důvodu nikdy neobdržím. Soucítím a zasazuji se o nespoutanou svobodu projevu: Jděme do mínusu! Na tomto místě kvůli možnému podezření ze zaujatosti ještě musím citovat Pepíčka: Jak přinesu domů něco horšího než dvojku, táta Veverka mi nařeže. Když bysem moh dostávat i ty mínusky, ono by se to třeba průměrově srovnalo. Jináč mi de o tentononc ... paňmandu.
Magick Squirrel