Fotohospoda

[pemar.]

Ono by bylo dobré vidět, jak ta fotka vypadá a jestli se to děje od začátku, protože pokud je kvalita tisku nerovnoměrná, příliš světlá, příliš tmavá nebo se na tisku objevují svislé či vodorovné čáry (pruhování), pak to mohou dělat trysky, v takovém případě to chce udělat kontrolní tisk a kontrolu trysek, není některá z trysek tiskové hlavy ucpaná.

Tak půl roku mi Epson chodil parádně a pak jsem ho dostal do stavu, kdy jsem každou chvíli musel čistit hlavy a nakonec jsem tu tiskárnu odnesl na sběrný dvůr.

[noxx_cz]

To je relativně nová tiskárna, z jara, takže tím to nebude. A tisk je v pohodě, jen je prostě výrazně tmavší, než v různých SW. Ještě zítra zkusím instalaci Photo+ na windows, jestli je to operačním systémem, resp. nějakým blbý nastavením.

Edit: tak zkoušeno i na windows 11 a výsledek úplně stejný. Tmavé, bez jasu. Nejspíš zkusím najít nějaký epson support a poslat dotaz.
Zajímavé je, že když jsem tisknul naposled fotky, dejme tomu 2-3 měsíce zpátky, tak bylo všechno OK.

[pemar.]

Dnes měly sraz v Čáslavi vozy Porsche 911:

[houghs]

Chtěl bych Vás tady po delší době a po delší dovolené pozdravit. Tři týdny jsme strávili ve Vietnamu. Začali jsme 48hodinovou návštěvou Tokia (od příjezdu do města do odjezdu na letiště), přeletěli do Hanoje, odtud jeli na výlet lodí do Halong Bay, pak nočním lůžkovým vlakem se převezli do středního Vietnamu - Hue, odtud přejeli do Danangu s výletem do Hoi An. Pak letecky do Saigonu a po třech dnech se přes Šanghaj s krátkou zastávkou vrátili domů. Jak zpracuji fotky, něco se dám s krátkým komentářem. Když to krátce shrnu, byl jsem Vietnamem příjemně překvapen. Vzhledem k tomu, že z Asie znám nějaké destinace a dokonce ani Taiwan (s výjimkou přírody) jako jedna nejbohatších asijských zemí neoplývá nijakou krásou, neměl jsem velká očekávání. Jestli si někdo myslí, že je to zaostalá země kde chudáci jezdí na kolech (tak jak známe Vietnam z fotek z 80. let) tak je úplně mimo. Ta země se hodně pozvedla a navzdory tomu, že tam vládnou komunisté, tak komunismus zůstal jen na vlajkách a v muzeích Ho Chi Mina. Na rozdíl od Číny tam navíc nejsou žádné, pro turisty viditelné, restrikce.

Možná ještě pár fotografických postřehů. Vidět někoho s (jakýmkoliv) foťákem byla velká vzácnost. Velké množství turistů, skoro všichni fotili a prakticky všichni mobilem. Když nepočítám firemní fotografy na atrakcích (jako rozhledny, výlety lodí), kde jsem viděl foťáky (dokonce i DSLR), tak za celou dobu jsem mohl vidět tak 15-20 fotoaparátů. A nejvíc za těch pár hodin v Šanghaji, u místních turistů. V Tokiu byl velký počet turistů z Evropy a USA (možná tak půl na půl s domorodci), ve Vietnamu obrovské množství lidí z Evropy, USA a Austrálie. V Šanghaji bylo zahraničních turistů velmi málo a i v letadle nazpět cestovalo tak 2/3 Číňanů. Z těch málo foťáků co jsem viděl, tak byly všechno plnoformátové bezzrcadlovky. Ani jeden APS-C přístroj, ani jeden DSLR. A to je pro mě dost velké překvapení, myslím absence APS-C. Žádná Fujina, ani svého času hodně populární Alfy, o Canonu a Nikonu ani nemluvě. Vzhledem k tomu co jsem viděl, tak se ani nedivím, že Canon a Nikon APS-C prakticky zařezali. Nemá smysl do toho investovat. Ono se nějaké přístroje prodávají, to je pravda, ale otázkou je do jaké míry se s nimi fotí, zda rychle po nákupu nekončí nevyužité někde ve skříni. Proč lidé na dovolenou neberou foťáky jak je Z30 nebo Zfc, když přesně na tento účel jsou určeny. Vypadá to, že i ten kdo to má jako doplňkový foťák, tak na dovolenou jakoby chtěl to nejlepší bez kompromisů, a bere si fullframe i s velkými objektivy. Jestli je ta úvaha správná, těžko říci, možná by třeba landov mohl prozradit, jestli by si na takovou důležitou cestu vzal Z8 s 24-120 anebo GR či Z30, které nedávno prodal.

Jinak v Tokiu jsem se byl podívat i na foťáky (prodejna Yodobashi v Shinjuku), ale nakupovat pro mě nebylo co. Nic smysluplného. Ale abych neodešel úplně s prázdnou pořídil jsem dvě ozdobné krytky sáněk na blesk (https://www.nikon-image.com/products/nog/other/120808260/), obě stály asi 6000 jenů. Nevím proč, ale prodávají se jen v Japonsku.

[milann88]

Houghs: Vietnam je jedno z míst, nad kterými uvažuji pro podzimní dovolenou, takže na jakékoliv postřehy z focení jsem zvědavý.

Já jsem měl teď na Sicílii jenom malou Fujinu, i když mám doma FF, moc mi nedávalo smysl tahat velký foťák na streetovky, kde mi nejde o technickou kvalitu.

Tady zatím jenom pár monotematických fotek z rybích trhů:

[landov]

Chtěl bych Vás tady po delší době a po delší dovolené pozdravit. Tři týdny jsme strávili ve Vietnamu. Začali jsme 48hodinovou návštěvou Tokia (od příjezdu do města do odjezdu na letiště), přeletěli do Hanoje, odtud jeli na výlet lodí do Halong Bay, pak nočním lůžkovým vlakem se převezli do středního Vietnamu - Hue, odtud přejeli do Danangu s výletem do Hoi An. Pak letecky do Saigonu a po třech dnech se přes Šanghaj s krátkou zastávkou vrátili domů. Jak zpracuji fotky, něco se dám s krátkým komentářem. Když to krátce shrnu, byl jsem Vietnamem příjemně překvapen. Vzhledem k tomu, že z Asie znám nějaké destinace a dokonce ani Taiwan (s výjimkou přírody) jako jedna nejbohatších asijských zemí neoplývá nijakou krásou, neměl jsem velká očekávání. Jestli si někdo myslí, že je to zaostalá země kde chudáci jezdí na kolech (tak jak známe Vietnam z fotek z 80. let) tak je úplně mimo. Ta země se hodně pozvedla a navzdory tomu, že tam vládnou komunisté, tak komunismus zůstal jen na vlajkách a v muzeích Ho Chi Mina. Na rozdíl od Číny tam navíc nejsou žádné, pro turisty viditelné, restrikce.

Možná ještě pár fotografických postřehů. Vidět někoho s (jakýmkoliv) foťákem byla velká vzácnost. Velké množství turistů, skoro všichni fotili a prakticky všichni mobilem. Když nepočítám firemní fotografy na atrakcích (jako rozhledny, výlety lodí), kde jsem viděl foťáky (dokonce i DSLR), tak za celou dobu jsem mohl vidět tak 15-20 fotoaparátů. A nejvíc za těch pár hodin v Šanghaji, u místních turistů. V Tokiu byl velký počet turistů z Evropy a USA (možná tak půl na půl s domorodci), ve Vietnamu obrovské množství lidí z Evropy, USA a Austrálie. V Šanghaji bylo zahraničních turistů velmi málo a i v letadle nazpět cestovalo tak 2/3 Číňanů. Z těch málo foťáků co jsem viděl, tak byly všechno plnoformátové bezzrcadlovky. Ani jeden APS-C přístroj, ani jeden DSLR. A to je pro mě dost velké překvapení, myslím absence APS-C. Žádná Fujina, ani svého času hodně populární Alfy, o Canonu a Nikonu ani nemluvě. Vzhledem k tomu co jsem viděl, tak se ani nedivím, že Canon a Nikon APS-C prakticky zařezali. Nemá smysl do toho investovat. Ono se nějaké přístroje prodávají, to je pravda, ale otázkou je do jaké míry se s nimi fotí, zda rychle po nákupu nekončí nevyužité někde ve skříni. Proč lidé na dovolenou neberou foťáky jak je Z30 nebo Zfc, když přesně na tento účel jsou určeny. Vypadá to, že i ten kdo to má jako doplňkový foťák, tak na dovolenou jakoby chtěl to nejlepší bez kompromisů, a bere si fullframe i s velkými objektivy. Jestli je ta úvaha správná, těžko říci, možná by třeba landov mohl prozradit, jestli by si na takovou důležitou cestu vzal Z8 s 24-120 anebo GR či Z30, které nedávno prodal.

Parada, tesim sa na nejaky report.

K tej uvahe: Nuz iba s GR by som na takuto cestu (ktoru by som abslovoval asi iba 1x za zivot) asi nesiel. Vedel by som si urcite predstavit iba Z8+24-120, alebo aj S9+20-60 (ktorou som nahradil Z30).

[pemar.]

Pro tyto účely jsem uvažoval o Leice Q nebo nějakém ekvivalentu.

[LoboC]

Mám dotaz na tohoto dravce - je to káně? Omlouvám se, kvalita snímku nic moc...

[pemar.]

Mohl by to být moták pochop, ale jak píšeš, kvalita nic moc.

[pemar.]

Když je v Praze abnormální hic:

[tomashr]

K diskusím kolem výbavy na travel...
Tento týden jsem si do Budapešti vzal pro srovnání s lehkou sestavou OM-5 s univerzálem EQ24-200 použitou na předchozích akcích vzal FF Lumix S5II s více skly pro důkladné otestování.
Popravdě pocity z toho mám trochu smíšené. Jedna věc je vlastně pozitivní - začal jsem si Olympusu více vážit. Jak řada věcí v ovládání a funkcích, třeba lepší silent shuter, tak třeba praktická absence problémů s nečistotou na snímači. K tomu opravdu dobrá skla, 12-100/4pro je prostě nejlepší univerzální zoom vůbec, za tím si stojím (on je opravdu superostrý i ve srovnání s mnoha pevnými skly pro MFT, tady se o náhražce moc mluvit nedá).
Výstupy z S5II s univerzálem 28-200 přitom nejsou nijak špatné, objektiv je docela podařený a po případné aplikace PureRAW 4 ještě skočí o dost nahoru (je to jedno ze skel, které na podobný sw reaguje hodně dobře, což není samozřejmost). Jen je prostě výsledek tak asi na úrovni MFT s 12-100, ve tmě spíš horší a objektivně prostě nemá větší FF sestava moc kladů a přidaná hodnota je blízká nule. V Budapešti jsem byl autem, tak mi to bylo jedno, ale pro limitovaný letecký zájezd by to bylo závažné mínus a asi bych po zkušenostech zase vzal OM.
Na druhé straně ale něco do sebe měly výsledky při použití pevných světelných skel, měl jsem 50 a 85mm v 1,8 a tam uznávám, že z toho vypadlo pár fotek, které něco do sebe měly a kde už byla i vidět nějaká přidaná hodnota lepšího FF snímače. Nemohu si pomoci, ale podle mne FF chce opravdu trochu investovat do plnohodnotných skel (nemyslím jen na peníze, zrovna 50/1,8 je levná, ale i investici ve formě větší námahy a třeba prohazování skel), pak to začne vypadat dobře, naproti tomu dnes se dost šířící kompaktní skla s menší světelností sice vedou k jisté kompaktnosti, ale v dost situacích v podstatě do značné míry mažou výhody proti MFT či APS-C. Prostě pevné sklo anebo alespoň klasické 24-70/2,8 se pořád úplně okecat nedá... A mám silný pocit, že při použití těla nad 40mpix se toto ještě zvýrazní.
Sečteno a podtrženo je za mne srovnání bez jednoznačného vítěze, při požadavku na ultralight to bude spíš MFT sestava, při menších limitech se ale už dá postavit hodně příjemná sestava u FF a přidaná hodnota se začne objevovat.
Jedna portrétní s malým DOF (zde skutečně záměr, ne módní prvek) s 85/1,8 - za mne vcelku OK, ale hodilo by se sklo s méně "kočičím" charakterem.

A něco z uličního toulání, zde 50/1,8

[Davidof]

Tohle téma jsem před lety taky řešil.

Nakonec jsem usoudil, že pro mě osobně dává největší smysl nekombinovat to a udělat si příslušné sestavy skel v rámci jednoho systému.

Pro mě je R5 a 24-105/4 plus minus ekvivalent toho 12-100 na 20Mpx snímači, takže pokud pojedu na cestu, kde budu moci mít jen jedno sklo, tak použiju tohle. A dejme tomu budu na dlouhém konci o cca 40 mm kratší.

Ale pro skoro všechny moje ostatní situace je jednodušší, někdy levnější nebo i třeba jediné možné řešení vzít sklo na FF.

Nemůžu si pomoct, ale ta doba, kdy mohl Olympus využívat argumenty o neohrabaných velkých hřmotných zrcadlovkách, tak ta je pryč.

Ultra dlouhá skla je asi jediná výjimka, tam to pořád dává smysl.

Ale jak chceš víc, tak to podle mě už není to, co to bývalo, bohužel.

Někdy hodně lituju, že se Oly nerozhodl pro formát APSC, to by při jeho invenci v určité době bylo hodně zajímavé.

Anebo že Panasonic se kdysi vydal na slepou jednosměrku a až do konce odmítal připustit, že je to špatný směr.

Lumix G9 byl super parťák, dokud člověk nevzal do ruky EM1 mark 2 a nezkusil, jak se má foťák chovat při AFC.

[tomashr]

Davidof - hele jak se to vezme, pořád jsi s 24-105/4 a R5 pořád skoro na 1,5kg, zatímco OM-5 s 12-100/4 je skoro o půl klila níže a ta celá kombinace, co jsem tu psal, tedy s ultrawide EQ12mm a pancake 20/1,7 je v součtu pořád níže. Ono se to prostě nasčítá... A svou roli hraje i cena, třeba nový R5II už by plně řešil tichou závěrku (dokonce nad OM-1, nejen OM-5), ale jako upřímně cena odpovídá asi tak čtyři těla OM-5. A když jsem třeba v NY fotil něco ze streetu i v řekněme "ne úplně nejlepších lokalitách" (ne zas nějaký extrém), tak upřímně rozcáklou OM-5 v případě nějakého maléru přežiju celkem snadno, ale u R5II by to pro mne docela problém byl

Jinak máš v mnoha věcech pravdu, já se do plného přechodu neženu právě do značné míry kvůli dlouhým sklům, kde to je s alternativami za dobrou cenu je u FF všelijaké. Momentálně jsem stejně z více důvodů tak trochu v standby režimu a níkam se neženu ani na jednu stranu, chvíli si počkám. Navíc Panasonic asi bude mít v dohledné době další tělo, Sigma pro změnu avizuje zcela nový dlouhý zoom, takže stejně asi není momentálně ideální chvíle na nákupy.

V čem se ale asi trochu lišíme - mně nijak moc nevadí kombinace více věcí, dokonce si myslím, že to je občas (ne všeobecně!), optimální varianta.

Tak na okraj k MFT Panasonicu - oni byli fakt paka s tím váháním s PDAF. Poslední GH7 je docela bomba, ve videu místy i FF těla překonává (mimo úplně nejdražších mají při nejnáročnějších režimech stejně crop, což výhody hodně omezí). Jenže tohle měl (a mohl) mít už GH6 a pozice by byla úplně jiná...
To samé v FF - třeba na https://www.youtube.com/watch?v=Nt6FZkIfiog&t=1s to krásně popisuje Matti Sulanto, jak je z S5II vlastně smutný - ve smyslu promrhané příležitosti a možnosti být daleko silnějším hráčem... Podle mne jim DFD poradil nějaký sabotér ze Sony či Canonu, jinak to nedává smysl

[Flor.cz]

Mě se osvědčilo si udělat analýzu ohnisek, která nejčastěji používám na travel photo. Jen zřídka jdu nad nějakých 80mm. Takže si bohatě vystačím s klasickým rozsahem do 105mm. Občasnou potřebu delšího ohniska mi stačí řešit výřezem ze středu.

Když jsme u toho poměru váha/cena/kvalita, tak nejlíp na travelphoto vyjde APS-C od Sony nebo Fuji.

[tomashr]

Souhlas s tím, že by to každý měl dělat individuálně. Mám jen lehce problém s pojmy "analýza" a "nejčastěji", mně čistě množstevní analýza přijde zavádějící. Když třeba z mé MFT sady vezmu Laowu 6mm (EQ12), tak čistě matematicky podle statistiky v LR by se došlo k závěru, že se může nechat doma. Jenže reálně s ní fotek neudělám nějak extra moc, ale ty, kde na ni došlo, prostě nenahradím... To samé na druhém konci - těch fotek mezi EQ150-200mm není určitě většina, ale zase to jsou často věci, jejichž absence by zamrzela. Což se ale nijak nevylučuje ani s variantou vykašlat se na spoustu věcí a soustředit se na jediné sklo, zrovna při poslední akci, jsem na jednu menší večerní akci šel jen s 50/1,8 a vše ostatní nechal na pokoji a v podstatě jsem z toho taky žádnou velkou depresi neměl

Člověk se tím prostě musí nějak probrat spíš tak intuitivně a asi je hlavní, aby tomu, co zrovna má, opravdu věřil a při focení o tom příliš něpřemýšlel.