Fotohospoda

[tomashr]

Dolgor - upřímně zrovna u toho svatebního focení si myslím, že je situace u nás trochu odlišná třeba od USA...
U nás opravdu kvalita v tomto oboru roste a s tím do jisté míry i ochota za službu platit, ale taky se k tomu došlo z o dost nižší úrovně než "venku". Už v analogové době bylo v USA běžné fotit svatbu jako velkou událost klidně s více fotografy, řadou osvětlovací techniky atd. s rozpočtem ne právě malým, takže tam po nástupu digitálu a "zjednodušením řemesla" ceny klesly a do jisté míry i kvalita (minimálně v tom relativním smyslu slova proti dosažitelnému maximu).
U nás tohle neexistovalo, nebyli na to fotografové a dlouho ani ekonomická síla. Já se ženil před cca 25ti lety, tedy ještě v době "filmové" a tehdy jsem relativně "hýřil", když jsem s ženou zašel do poměrně slušného ateliéru, kde se udělaly aranžované fotky páru (mimochodem kvalita byla slušná, to zas ano). Ale o najmutí fotografa na celý den se tehdy v mé "společenské vrstvě" ani nepřemýšlelo, maximum byla typická "radniční fotografka", která vyfotila obřad. Trvalo ještě pěkných pár let, než začaly být služby kolem svateb ve větším rozsahu obvyklé a tím to pak vypadá na jednoznačnější růst kvality...

Jinak ale pěkný příspěvek, celkem bych podepsal

[houghs]

Tak já budu mít příští týden přesně 25. výročí od svatby a my teda měli fotografa na velkou část dne. Obřad v kostele, svatební hostina a pak focení v interiérech zámku. A to se jednalo o svatbu spíš menšího rozsahu a relativně skromného rozpočtu.

Jinak to co tady píšete a co se uvádí v článku jsem tady už zmiňoval jak jsem se vracel z letošní dovolené. Potkal jsem na nejrůznějších místech tisíce turistů a vidět turistu s klasickým fotoaparátem byla ohromná vzácnost. Nejenomže se foťáky velmi málo kupují, ale co je ještě horší, tak nemalá část z nich pak leží nevyužívaná ve skříních. Vlastní děti mě - když vidí jak chodím s klasickým foťákem - považují za podivína (to je dneska celkem populární výraz). A to ani nemluvím o tom, že většina dnešních kupujících ten foťák kupuje aniž by ho potřebovala, protože doma má techniku která v drtivé většině udělá téměř stejnou službu, tak jak píše pemar. Čest vzácným výjimkám.

Většina fotek z mobilu zůstává v něm, možná to někdo nakopíruje pak na externí disk, možná něco málo uploaduje na Instagram. Fotokniha nebo fotky jsou vzácností, no a pokud někdo najde odvahu z toho udělat fotoknihu, výsledek bývá přímo hrozný - rád bych našel nějaký eufemismus, ale žádný mě nenapadá.

No a pak tu máme ještě jeden významný aspekt. Ať máme foťák jaký chceme, tak fotky žádají jistou míru postprocesu. Kdo to nedělá a porovná výsledek s mobilem, tak je jasné že foťák odhodí a fotí mobilem, protože "fotky jsou mnohem lepší". Mobil to udělá hned, hned to můžu poslat na Instagram.

[tomashr]

Typickej zbohatlík - kostel, zámek a že přej menší levný rozsah
Ale nechme svatby, tam se stejně lišíme jen v detailech, ale v závěru asi jen minimálně.

K dnešní situaci jak to vidím ve své " bublině" ...
Řekl bych, že docela bodují fotoknihy (a i některé další fyzické výrobky, třeba kalendáře a tak), to dělá kolem mne docela hodně lidí. Já bych ani neřekl, že jsou výsledky až tak hrozné, hodně se to dělá jako modernější náhražka starých fotoalb, které taky nebývaly žádné "výtvarné zázraky", šlo o splnění účelu pro jejich uživatele a v tomto to docela funguje i dnes.
Co se týče reakcí na focení s vyššími nároky, tak mne občas přijde, že to mladí i celkem ocení a třeba moje focení mají v mém okolí celkem rádi, spíš ale má málokdo z nich motivaci mne tímto směrem následovat.
Tohle je celkem zajímavé (a vlastně i smutné) - ono to ani není tak, že by si klepali na čelo, proč to dělám tak složitě, když mám i mobil, paradoxně leckdy některé odlišnosti rozeznávají i sami od sebe bez potíží, ale zkrátka je to nezaujme tolik, aby to zkusili i sami.

[pemar.]

Já to slyším od svých dětí, přitom do značné míry umělecky zaměřených, “moc práce”, nerealizují se ani v procesu samotném, ani neřeší výslednou fotku. Dceru jsem už komentoval, syn produkuje divadelní představení pod širým nebem, cvakne pár fotek na mobil, natočí krátké video a šupne to na Instagram. A má hotovo. Taková je dnešní doba.

Pro mne je focení svátek. Vyberu si zrcadlovku nebo bezzrcadlovku, objektivy, námět … není to jen o tom výsledku, ale i o tom vlastním focení, svůj postproces raději nekomentuji, ale i tak mu věnuji 10x více času, než moje děti.

A prosbu “půjč mi foťák” jsem slyšel za ty roky snad jen párkrát, a to jednou, když Micina jela do Oxfordu a podruhé, když jsme byli jezdit s Porsche na okruhu. A jednou nebo dvakrát si ho od mne půjčila, třeba když její spolužačka jela kvalifikaci na divoké vodě nebo když jsme šli na Fotoexpo. A je to o to více smutné, že kdykoli si ho půjčila, měla zajímavější fotky, než já.

Taková je doba.

[Davidof]

Hlavu vzhůru :-)

Na náš vlastní pocit z focení žádný davy podobných nepotřebuješ, spíš naopak :-)

Takhle aspoň bude růst ten pocit exkluzivity. Vnuci už nebudou umět foťák ani zapnout.

Otázkou, zda v tu dobu člověk rozezná foťák od kafemlejnku :-)

[wikxzen]

Dubnová pozdně odpolední Dolní oblast - náladovka
RNI 5 Pro - Agfa Scala 200 (25%, faded, silver rich)
50R s 45/2.8

[monikash]

Nepsal tu někdo, že se chystá do Japonska? https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... sti-258619

[pemar.]

Já, ale nepodařilo se mi najít dostatečně atraktivní místa, respektive si nejsem jist jejich fotogeničností.

Takže hledám alternativy, třeba Madagaskar.

[monikash]

No, pokud tam poletíte mimo monzunové deště, tak si to tam jistě užijete.

[noxx_cz]

Já, ale nepodařilo se mi najít dostatečně atraktivní místa, respektive si nejsem jist jejich fotogeničností.

Takže hledám alternativy, třeba Madagaskar.

Madagaskar byl už malička můj sen, ale poté, co jsem si aktualizoval svůj "romantický" pohled na ostrov mě to rychle přešlo. Stačí se podívat na google mapy a člověk vidí, že z původního Madagaskaru zbylo možná 5%. Zbytek vykácený zcela nebo nahrazený palmovými plantážemi. Takže bych se velmi bál zklamání. No a pokud nemáš zkušenost s tou pravou Afrikou, tak bych bylo opatrný na očekávání a hlavně na fungování na místě. Je to prostě naprosto jiný svět, který se s Evropou nebo jihovýchodní Asií nedá absolutně srovnat, protože nepředpokládám, že chceš být 14 dnů zavřený v resortu. Tolik moje zkušenost ze Zanzibaru, který je hned vedle.

[pemar.]

Tohle je problém skoro každé cesty, já tomu říkám jalová místa a těch bývá bohužel hodně. Afriku obecně mám rád kvůli přírodě a nemám rád kvůli tomu, jaký je tam bordel a jak to tam funguje, už tam nejezdím. A kromě Evropy je snad všude problém s počasím, deště, vichřice, tajfuny, zemětřesení, … to u nás doma neznáme.

S tím Japonskem mám na základě studia fotek na flickru obavu, že těch jalových míst tam bude spousta, takže bez velmi důkladné přípravy riskuji málo muziky za hodně peněz a silné remcání ze strany manželky.

Na ten Madagaskar jsem přišel tak, že jsem hledal náhradu za lyžařský pobyt a manželka chtěla vyčerpat nějaký fond FKSP, co má v práci. Kolega mi Madagaskar doporučil, byl tam se snoubenkou, ale ti byli podle mne asi jen u moře.

[houghs]

Ten "bordel" je bohužel příznačný prakticky pro všechna místa v tzv. rozvojových zemích. Já jsem si na to už celkem zvykl, jaksi jsem to přijal, ale že by mě to nevadilo se také nedá říci. Zbytek rodiny to snáší podstatně hůř než já. Velmi teplé a nevyzpytatelné počasí, zmíněný "bordel" a i vysoká kriminalita mě často odrazují od destinací, které bych strašně rád navštívil a prozkoumal. Moje snové destinace jsou Mexiko, Kolumbie a Jižní Afrika. Samozřejmě nemám na mysli hotelové resorty na pláži, ty mě nezajímají. Ostatně mám problém pochopit lidi, kteří cestují půl světa na to, aby se na dva týdny nechali zavřít v hotelovém resortu. To se dá jet do Turecka nebo ještě lépe do Egypta mnohdy za třetinovou cenu.

Proto se asi nejkomfortněji cítím v západním světě. Japonsko prakticky také patří do toho západního světa, ale v tomto chápu pemara, že si není jistý zda to bude natolik atraktivní cesta, která bude stát za ten dvanáctihodinový let. A asijská města až na vzácné výjimky moc důvodů k návštěvě nedávají.

Je velká škoda že predem vylučuje USA, má v tomto pro mě nějaký nepochopitelný mentální blok. Cestování na západě USA doteď považuji za jednu ze svých nejlepších dovolených. Dá se bez problémů vzít auto a vyrazit. Co se týče přírodních krás, je to nepopsatelné a pro nás mnohem Evropany mnohem atraktivnější než východ USA, který je Evropě v mnohém dost podobný. A jak jsem tady už několikrát napsal, skvělá mě připadala i Austrálie, ta cesta tam je ale mnohem náročnější.

[pemar.]

Pro mne je klíčová otázka bezpečnosti, zažil jsem už hodně a některé zážitky nechci opakovat, proto nemám na seznamu ani Jižní Afriku, ani Jižní Ameriku, ani Palestinu, Ukrajinu, Írán, Afghánistán, Somálsko a další destinace.

A pak je tu otázka nekompatibilní mentality, a to se týká prakticky všech afrických zemí, muslimské části Asie a některých míst v Americe.

A pak je to ta otázka jalovosti, kolik času člověk musí strávit na cestě, aby něco zajímavého viděl a vyfotil. Dokud ještě pracuji, tak se musím vejít do 2-3 týdnů.

Když se dívám zpátky, asi nejvíce mi sedí jako destinace Švýcarsko a některé kantony ve Francii (Bretaň, Normandie, Provence, Bordeaux) a Itálii, z těch mimo evropských Bali a Srí Lanka. Na druhém pólu mám Indii a Egypt.

[houghs]

Nekompatibilní mentalita mě třeba nevadí, já jsem člověk přizpůsobivý, který vždy respektuje jako návštěvník místní pravidla. A vyhýbá se laciné kritice.

Francii jsem moc rád neměl, ale po návštěvě Normandie a okolí jsem názor změnil. Tam se mě moc líbilo. Na Bali určitě nepojedu, klasický případ overturismu. Bali je nejlacinější dovolená pro Australany a je to tam dost vidět. Dcera mě říkala, že nechápe Evropany kteří se tam ženou přes půl světa.

Pemare, ale stále nechápu jaké máš výhrady proti USA (i Kanadě?). Žádná z těch jmenovaných na USA nesedí.

[pemar.]

Já mám zkušenost, že určitý typ mentality mi kazí požitek z dovolené, mám to za ta léta vyzkoušené a do těchto zemí na dovolenou nejezdím.

Kanada se mi líbí z hlediska přírody, ale je příliš rozlehlá, za 2 týdny je těžké něco rozumného naplánovat a uskutečnit. To je problém i Austrálie nebo USA, Ruska či Číny. Člověk si může vybrat jen pár míst, vzdálenosti jsou velké. Spoustu míst nechci na dovolené navštívit.

Klíčový je výběr míst, třeba na Bali to chce se vyhnout všem místům doporučovanými turistickými průvodci, najmout si auto s řidičem a mít svůj plán. Pak to funguje. Hinduismus, příroda, jóga, moře, pralesy, …