Tohle asi bude trochu o "bublinách" (už tehdy byly, to není až dnešní jev) - co já pamatuji, tak kolem mne opravdu na diáky fotil kdekdo. Umožnilo to z hlediska zákazníka dobré fungování Fomy se zpracováním Fomachromu v ceně, tohle byla služba docela na úrovni (na tehdejší dobu přímo skvělá). Fomachromy přitom nebyly zlé filmy - žádný zázrak, ale na tehdejší nároky to šlo.
Jinak BW jsem si dělal sám, služeb VD Fotografia jsem nevyužil snad vůbec nikdy

Co se týče barevných fotek, tak tam byl stav v 80tých letech v ČSSR zkreslen i tím, že nebyly ani filmy, v podstatě bylo jen Orwo NC z NDR, což byl film dost bídný (narozdíl od BW, které v NDR dělali výborné). Takže ono vlastně na ceně fotek záleželo až v druhé řadě, problém začínal už dříve. Teprve příchod Fomapanu Equicolor (vlastně přebalené Fuji) udělal dostupné i řekněme moderní barevné negativy, ale to byl už úplný konec 80tek, tipuji tak 1987. Teprve pak začalo mít smysl řešit cenu barevných fotek na papíře, do té doby to byl problém ještě složitější.
Trochu offtopic - za socíku byl malér u barvy i s polygrafií, většina časopisů uměla barevnou titulku jen z diáku 6x6, takže běžně profíci chodili s Pentacony six (obvykle s Orwem UC) jen proto, že to prostě jinak nešlo. Snad jen ve Stadionu si dokázali poradit s kinofilmem (ono ve sportu by to fakt jinak nešlo), ale bylo to pár titulů. Tohle byla další věc, která focení před rokem 1989 dost deformovala...