od Lotrandor 11. 1. 2016 22:09
Perspektiva
Změna vzdálenosti od objektu a ohnisková vzdálenost: V mnoha situacích kdy pořizujeme snímek, je vhodné měnit ohniskovou vzdálenost i místo odkud snímek pořizujeme, za účelem kontroly lineární perspektivy a celkové velikosti snímku. Například, pokud je perspektiva příliš silná a neslušivá pro účely portrétu pořizovaného s přirozenou ohniskovou vzdáleností, může fotograf použít objektiv s delší ohniskovou vzdálenost a přesunout fotoaparát dále od objektu a získat tak snímek stejné velikosti se slabší perspektivou. Protože jsou objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností často používány z pozice relativně blízko subjektu a snímky s objektivy s dlouhou ohniskovou vzdáleností jsou obvykle pořizovány z větší vzdálenosti od subjektu, je silná perspektiva spojována se širokoúhlými objektivy a podobně slabá perspektiva bývá spojována s teleobjektivy. Je to ale umístění fotoaparátu a jeho vzdálenost od objektu, která produkuje neobvyklou perspektivu, ne ohnisková vzdálenost nebo druh objektivu. Změna lineární perspektivy daná změnou vzdálenosti fotoaparátu od objektu je však zřejmější, pokud je pro důležitou část objektu/snímku zachována stejná/vhodná velikost, dosažená současnou změnou ohniskové vzdálenosti.
V situacích, kde požadovaná konkrétní lineární perspektiva výrazně přispívá k účinku fotografie/snímku, je správný postup daný vždy volbou místa, odkud bude snímek pořízen za účelem stanovení perspektivy a následné volby ohniskové vzdálenosti, která vytvoří snímek o příslušné velikosti (zachytí důležitý objekt na snímku v odpovídající velikosti). Objektivy s proměnlivou ohniskovou vzdáleností nabízejí výhodu v možnosti volby jakékoliv ohniskové vzdálenosti mezi širokým, a dlouhým koncem. V případě použití objektivu s pevnou ohniskovou vzdáleností, kdy není vhodná ohnisková vzdálenost k dispozici a změna stanoviště, vzdálenosti od objektu, sníží účinnost perspektivy výsledné fotografie, je nejlepším postupem výběr nejbližší možné menší ohniskové vzdálenosti, která je k dispozici a následné zvětšení snímku za pomoci ořezu.
Výše uvedené platí pro trojrozměrné objekty. U objektů bez hloubky není vzdálenost fotoaparátu od objektu důležitá. Fotografie obrazu bude stejná, ať už je pořízena z blízka pomocí širokoúhlého objektivu, nebo z dálky teleobjektivem.
Pozorovací vzdálenost - Ačkoliv se může zdát, že vzdálenost ze které si fotografii/snímek prohlížíme nemá žádný efekt na lineární perspektivu, například protože poměr velikostí dvou objektů na snímku se změnou pozorovací vzdálenosti nemění, změny v pozorovací vzdálenosti mohou ovlivnit vnímání hloubky snímky, pokud tento obsahuje vhodné prvky, pocit hloubky navozující. Snímky dvoudimenzionálních objektů, které mají minimální hloubku, nevykazují velké změny při změně pozorovací vzdálenosti, naopak snímky s výraznými objekty v popředí a pozadí, nebo sbíhajícími se paralelními liniemi, se mohou změnit významně.
V reálném světě zřídka uvidíte nezvyklou lineární perspektivu. Tohoto efektu docílíte především tím, že pořídíte dvojrozměrnou reprezentaci trojrozměrných objektů nebo scény. Důvodem proč se nám zdá perspektiva normální je skutečnost, že když se díváme na trojrozměrný objekt přímo z různých vzdáleností a pozorovací vzdálenost měníme, perspektiva a velikost se mění současně odpovídajícím způsobem. Protože za normálních okolností víme, jsme-li dále či blíž k pozorovanému objektu, větší či menší rozdíl ve velikosti objektů, odpovídá naší normální zkušenosti s ohledem na vzdálenost.
Pro ilustraci toho jak vnímáme fotografie na rozdíl od skutečné scény si představme dvě fotografie stejné scény, jednu pořízenou objektivem s normální ohniskovou vzdáleností a druhou pořízenou objektivem s krátkou ohniskovou vzdáleností ovšem s fotoaparátem posunutým blíže k objektu tak, aby velikost snímku/objektu zůstala stejná. Pokud se pozorovatel na tyto dvě fotografie podívá, usoudí že obě fotografie byly pořízeny ze stejné vzdálenosti, protože velikost zobrazeného objektu je stejná, zatímco ale na prvním snímku se perspektiva jeví normální/očekávaná, silná perspektiva druhého snímku bude nepřirozená pro předpokládanou pozorovací vzdálenost.
Pozorovatel však může přizpůsobit perspektivu očekávané zkušenosti tím, že významně zkrátí pozorovací vzdálenost. Tato takzvaná správná pozorovací vzdálenost bude rovná ohniskové vzdálenosti původně použitého objektivu při originální velikost políčka (contact print) nebo ohniskové vzdálenosti násobené faktorem zvětšení. Tato pozice je definována jako střed perspektivy.
Správná pozorovací vzdálenost pro contact print negativu 8x10 exponovaného s ohniskovou vzdáleností 12 palců je 12 palců. Protože je naše pozorovací vzdálenost obvykle rovná délce diagonály snímku, na většinu pozorovatelů bude perspektiva působit jako přirozená. Pokud použijeme ohniskovou vzdálenost objektivu 6 palců, bude přirozené perspektivy dosaženo pozorováním ze vzdálenosti 6 palců.
(To znamená například to, že políčko kinofilmu, pokud chceme zachovat prostorový dojem původní scény, máme při použití objektivu 50mm pozorovat ze vzdálenosti 50mm. Protože se však často díváme na zvětšeniny, které pozorujeme ze vzdálenosti 250mm, musíme odpovídajícím způsobem snímek zvětšit, abychom normální perspektivu zachovali)
Výňatky z:
Manual of Photography
Ralph Jacobson, Sidney Ray, Geoffrey G Attridge, Norman Axford
The Focal Encyclopedia of Photography
Michael R. Peres, Taylor & Francis
Naposledy upravil
Lotrandor dne 11. 1. 2016 22:14, celkově upraveno 1