Měl jsi Olympus, tak si třeba vybav, jak fungoval LiveComposite... Prostě pořád exponuješ, až dosáhneš jisté hodnoty, zároveň ale neumožníš jít nad jistou hodnotu. Nebo se mrkni na špičkové astrofotky - dnes to všechno vzniká vlastně stejně, tedy ne snaha o dokonalé pointování a expozice třeba 4 hodiny, ale spousta expozic maximálně v minutách, které se pak poskládají do daleko detailnějšího výsledku.
A flor v tomto taky nekecal - prostě ta série expozic jede dost komplikovaně a případně dokonce přídá mobil i nějakou, která je při vyšším ISO s kratším časem, ze které pak AI postproces "vyřízne" jen pár pohyblivých objektů, které naopak na těch "nizkošumových" vyřeže.
Dávám jen příklady možností, jinak je to blackbox, kde si to každý výrobce dělá trochu jinak (někdy i aplikace, třeba na iPhone známá Halide pro dlouhé expozice s mazáním vody a tak).
A k poslední větě - no právě že jo, vymýšlí si to algoritmus. Někdy se mu to povede dobře, někdy upřímně až trapně, ale ano, je to o trpaslíkovi zavřeném uvnitř (nevěř na čipy, ve skutečnosti v tom jsou trpaslíci, jen to výrobci tají ).