Pokud bychom brali nějaké překrývající se výřezy z obou formátů, měly by být , co se perspektivy týče, přibližně stejné.
50 mm na APS-C - Portrétní objektiv?
Moderátor: Moderátoři DIGIarena.cz
od T-Lama 11. 5. 2013 04:42
Daemonius: m4/3 v porovnání s nostalgia formátem těžko může vypadat stejně, když každý mají jiný poměr stran a tudíž (přibližně) stejný úhel záběru pouze diagonálně. 4:3 bude horizontálně užší a naopak "širší" vertikálně, než 3:2, v případě přepnutí m4/3 na 3:2 dochází k ořezu a všemu, co z toho vyplývá.
Pokud bychom brali nějaké překrývající se výřezy z obou formátů, měly by být , co se perspektivy týče, přibližně stejné.
Pokud bychom brali nějaké překrývající se výřezy z obou formátů, měly by být , co se perspektivy týče, přibližně stejné.
- T-Lama
- Návštěvník
od Petr Luňák 11. 5. 2013 12:07
Nemohl, nebot to nebylo do RAW foceno, jak muzes z EXIFu vycist. Jestli si to nemuzes sam vyzkouset a stale me podezrivas z podvodu, tak ti to ale klidne do RAW nafotim.
35 a 45 nemaji stejny zorny uhel. 35 x 1,5 = 52,5.
Mimochodem jen na okraj, lidske oko ma zorny uhel odpovidajici ohnisku cca 43mm, nikoliv 50mm, jak se "traduje".
35 a 45 nemaji stejny zorny uhel. 35 x 1,5 = 52,5.
Mimochodem jen na okraj, lidske oko ma zorny uhel odpovidajici ohnisku cca 43mm, nikoliv 50mm, jak se "traduje".
- Petr Luňák
- Návštěvník
-
od kozakm 11. 5. 2013 12:41
Zkuste si schválně vyfotit stejnou fotku stejným tělem na stejné ohnisko ze stejného místa dvěma různými objektivy, třeba Nikon 50 a Sigma 50. Obě se budou lišit zhruba stejně, jako tahle Petrova ukázka. Může za to jejich zkreslení, způsob, jakým "deformují" to, co vidí, do planární projekce (rovné linie) – každý se chová mírně odlišně
- kozakm
- Návštěvník
od Petr Luňák 11. 5. 2013 13:31
"mozek automaticky mění šířku vnímaného záběru podle potřeby"
Wow! Ty vazne umis svym zrakem zoomovat? Tak to klobouk dolu, me priroda nadelila fixni ohnisko.
Periferni videni se do onoho zorneho uhlu nepocita, nebot to, co vidime periferne, neni zaostrene. U vetsiny lidi tedy, ehm
Jinak zorny uhel oka se da bezne zmerit, neni to tedy nejaky vymysleny udaj.
Wow! Ty vazne umis svym zrakem zoomovat? Tak to klobouk dolu, me priroda nadelila fixni ohnisko.
Periferni videni se do onoho zorneho uhlu nepocita, nebot to, co vidime periferne, neni zaostrene. U vetsiny lidi tedy, ehm
Jinak zorny uhel oka se da bezne zmerit, neni to tedy nejaky vymysleny udaj.
- Petr Luňák
- Návštěvník
-
od Lotrandor 11. 5. 2013 14:09
Nekomplikuj to, psal jsem 35*1,5(DX)=50(FX).
Vyzkoušet si to nemůžu, nemám foťák, který by uměl udělat crop, jako tvůj D700.
To ten tamron zkresluje opravdu hodně.
Uploaded with ImageShack.us
Vyzkoušet si to nemůžu, nemám foťák, který by uměl udělat crop, jako tvůj D700.
To ten tamron zkresluje opravdu hodně.
Uploaded with ImageShack.us
- Lotrandor
- Moderátor
-
od Petr Luňák 11. 5. 2013 14:27
Naposled si napsal toto:
Tak teda nevim, kdo to komplikuje
Nechapu, co ten obrazek ma demonstrovat, ale 0,8% je jeste velmi male soudkovite zkresleni.
ggrand: zorny uhel oka se proste vyrazne nemeni (na nejaky +/- stupen nehraju). Pokud by tomu bylo naopak, menila by se i perspektiva s menici se zaostrenou vzdalenosti. Vnimas svym zrakem zmenu perspektivy snad? Ja ne.
Lotrandor píše:35mm a 45mm a DX FX platformě promítne přibližně to samé?
Tak teda nevim, kdo to komplikuje
Nechapu, co ten obrazek ma demonstrovat, ale 0,8% je jeste velmi male soudkovite zkresleni.
ggrand: zorny uhel oka se proste vyrazne nemeni (na nejaky +/- stupen nehraju). Pokud by tomu bylo naopak, menila by se i perspektiva s menici se zaostrenou vzdalenosti. Vnimas svym zrakem zmenu perspektivy snad? Ja ne.
- Petr Luňák
- Návštěvník
-
od anonym 11. 5. 2013 14:54
Co se té perspektivy týče, dovolil bych si citaci z knihy Vysoká škola fotografie od Andrease Feiningera:
"Nejen mezi laiky a amatéry, nýbrž dokonce i mezi fotografy z povolání
se neustále setkáváme s mylným názorem, že širokoúhlý objektiv „zkresluje"
a že teleobjektiv „stlačuje prostor" a „vytváří nepřirozeně plochou
perspektivu". To je naprosto nesprávné. Tyto skutečné existující jevy nejsou
vyvolány nedostatky těchto objektivů, nýbrž vyplývají zcela a pouze z odstupu
při snímku. To si můžeme sami ověřit tímto pokusem:
Jdeme s přístrojem na místo, odkud můžeme přehlédnout celé město.
Aniž bychom změnili stanoviště, pořídíme tři snímky: jeden s objektivem
normální ohniskové vzdálenosti, další s objektivem širokoúhlým a třetí
s teleobjektivem. Aby bylo možno získat tři skutečně srovnatelné snímky,
musíme dbát na to, aby tatáž věž, tatáž budova nebo pamětihodnost
apod. na všech třech snímcích byla ve středu obrazu. Pak se filmy vyvolají
a zhotoví se dvě řady zvětšenin podle těchto pravidel:
PRVNÍ SÉRIE. Všechny tři negativy se zvětšují na stejný formát papíru
(např. 13x18 cm) a je třeba dbát na to, aby byl vždy zvětšen celý negativ
a žádná část aby nebyla odříznuta. U každé zvětšeniny je nutno dodržet
stejné měřítko zvětšeniny negativu.
Snímek pořízený s objektivem normální ohniskové vzdálenosti vypadá -
jak jste jistě očekávali - „normálně". Širokoúhlý snímek působí „zkresleně",
neboť předměty v popředí jsou ve srovnání se vzdálenými budovami
příliš velké a příliš vynikají. A snímek získaný teleobjektivem vypadá jako
„stlačený", protože budovy ve skutečnosti vzdálené se zdají být neobyčejně
blízko. Okamžité si však uvědomíte, že tyto zdánlivé „anomálie" jsou
ve skutečnosti jen „optické klamy".
DRUHÁ SÉRIE. Zhotovíme ode všech tří negativů jednu zvětšeninu
stejného formátu jako v prvním případě. Tentokrát však každý negativ zvětšujeme
na stejné měřítko výsledného obrazu, přičemž základem bude snímek
z teleobjektivu. S tímto snímkem začneme a zvětšíme plný negativ na
formát 13x18 cm (pokud jsme tohoto formátu použili už pro první sérii).
Pak zvětšujeme negativ zhotovený normálním objektivem na tentýž formát
papíru v přesné stejném měřítku jako snímek z teleobjektivu. K tomu je
nutno těleso zvětšovacího přístroje vysunout značně nahoru, abychom získali
potřebné zvětšení negativu. Konečně pak zvětšujeme - samozřejmě
zase na papír formátu 13x18 cm -negativ získaný širokoúhlým objektivem,
opět podle základního měřítka snímku pořízeného teleobjektivem; i tady bude nutné
nastavit zvětšovací přístroj tak, abychom dosáhli požadovaného zvětšení
negativu. Při posledních dvou zvětšeninách dostaneme pochopitelně jen
výřezy původních negativů, které odpovídají obrazové ploše celého snímku
pořízeného teleobjektivem.
ZHODNOCENI POKUSU. Nyní položíme vedle sebe tři snímky drahé
série a srovnáváme je. Kromě rozdílů v zrnitosti a ostrosti, které vyplývají
z rozdílu v poměru zvětšení negativu, zjistíme, že pokud jde o perspektivu,
existující či neexistující „zkreslení" či „stlačení prostoru" není mezi těmito
třemi obrazy žádný rozdíl; jsou stejné až na to, že snímky byly fotografovány
se zcela různými objektivy. Proč jsou stejné? Protože všechny tři
záběry byly pořízeny ze stejného stanoviště přístroje a z téhož odstupu.
A perspektivu snímku určuje právě jen odstup přístroje od objektu.
Nyní se na chvíli vraťme k první sérii snímků a porovnejme je. U každého
pozorujeme jiný efekt, ale rozdíl mezi nimi není rozdílem perspektivy,
nýbrž jen rozdílem obrazového úhlu - je to optický klam. Širokoúhlý
snímek s abnormálním obrazovým úhlem ukazuje pochopitelně větší výřez
motivu než snímek pořízený normálním objektivem, jehož obrazový
úhel je poněkud menší, a snímek z normálního objektivu zachycuje zase
větší část motivu než záběr teleobjektivem. Ale přes odlišné měřítko srovnatelných
výřezů obrazu jsou vzájemné proporce jednotlivých částí snímků u všech
tří obrazů stejné, což je docela přirozené, neboť všechny tři záběry byly
dělány ze stejného stanoviště.
DRUHÝ POKUS. Potřebujeme-li ještě další důkaz toho, že o perspektivě
obrazu rozhoduje odstup a nikoliv typ použitého objektivu, doporučuji
tento poučný experiment:
Vyfotografujeme osobu před pozadím budov, stromů nebo jiných velkých
předmětů, které nejsou ani příliš daleko, ani příliš blízko. Ke třem
snímkům použijeme tří různých objektivů: normálního, širokoúhlého a
teleobjektivu. Každý snímek musí být pořízen z jiné vzdálenosti, avšak
ve stejném obrazovém úhlu. Aby obrazový úhel všech tří snímků byl
stejný, vyhledáme si daleko za svým motivem určitou budovu, strom ap.
jako kontrolní bod a zajistíme, abychom jej měli na všech snímcích na
témže místě. Odstup kamery volíme tak, aby byl obraz fotografované osoby
na každém snímku ve stejném měřítku, např. aby zaujímal polovinu výšky negativu,
bez ohledu na to, jakého objektivu použijeme. Pak je samozřejmě
nutno širokoúhlý snímek dělat z poměrně malé vzdálenosti od modelu,
snímek s objektivem normální ohniskové vzdálenosti z poněkud většího
odstupu a snímek teleobjektivem z dálky. Hlavní je, aby model měl na
všech třech negativech tutéž poměrnou velikost. Po vyvolání filmu zhotovíme
kontaktní otisky negativů (nebo zvětšeniny 13 x 18 cm) a porovnáme
rozdíly.
Ačkoliv zobrazovací měřítko vlastního motivu, tedy osoby, zůstává
u všech tří snímků stejné, působí každý z nich prostorově úplně jinak.
Snímek získaný normálním objektivem podává prostor „normálně". ,Na
širokoúhlém snímku vypadá vzdálenost mezí osobou a pozadím větší než při
vnímání pouhým okem, prostor se zdá být větší a vzdálené budovy, stromy
atd. jsou zobrazeny jako nepoměrně malé. Naopak u záběru s použitím
teleobjektivu zdá se být vzdálenost mezi objektem a pozadím kratší, než
jak se jeví zraku, prostor vypadá „zploštěle", „stlačeně" a objekty v pozadí
jsou nepřirozeně velké a blízké.
Řeknete možná, že tytéž efekty jsme zjistili u první série snímků minulého
pokusu. I tam působil prostor dojmem „normálního", popřípadě
„zkresleného" nebo „stlačeného". Ale to by byl omyl.
U první série snímků byl dojem různosti prostoru vyvolán optickým
klamem. To dokázalo příslušné zvětšení; zvětšené obrazy měly tutéž perspektivu
a kdybychom je vykopírovali na sebe, souhlasily by do nejmenších
podrobností, ačkoliv negativy byly vytvořeny pomocí různých objektivů.
Avšak tuto druhou sérii negativů bychom mohli zvětšovat jak bychom
chtěli a přesto bychom nikdy nezískali zvětšeniny se stejnou perspektivou.
Tím méně by se dařilo srovnávání z hlediska prostorového dojmu těchto tří
obrazů, neboť tyto rozdíly jsou „skutečné".
Závěr: Fotograf je naprostým pánem nad prostorovým dojmem svého
snímku pokud jde o měřítko zobrazení, perspektivu (vzájemné proporce
jednotlivých částí obrazu) a velikost obrazového úhlu. Toho dosahuje
dvěma cestami, jichž může použít bud odděleně nebo současně. Je to
úprava odstupu od modelu a volba objektivu s vhodnou ohniskovou vzdáleností a příslušným
obrazovým úhlem.
Tímto způsobem může fotograf na svých snímcích zobrazit prostor přesně
tak, jak jej sám vnímal a docílit tak jakéhokoliv požadovaného prostorového
efektu.
Proč tomu tak je? Protože při prvním pokusu byl odstup od objektu týž,
takže jsme získali sérii obrazů se stejnou perspektivou.
Při druhém pokusu však byly všechny tři snímky dělány z rozdílných
vzdáleností, čímž nabyl každý snímek jiné perspektivy."
"Nejen mezi laiky a amatéry, nýbrž dokonce i mezi fotografy z povolání
se neustále setkáváme s mylným názorem, že širokoúhlý objektiv „zkresluje"
a že teleobjektiv „stlačuje prostor" a „vytváří nepřirozeně plochou
perspektivu". To je naprosto nesprávné. Tyto skutečné existující jevy nejsou
vyvolány nedostatky těchto objektivů, nýbrž vyplývají zcela a pouze z odstupu
při snímku. To si můžeme sami ověřit tímto pokusem:
Jdeme s přístrojem na místo, odkud můžeme přehlédnout celé město.
Aniž bychom změnili stanoviště, pořídíme tři snímky: jeden s objektivem
normální ohniskové vzdálenosti, další s objektivem širokoúhlým a třetí
s teleobjektivem. Aby bylo možno získat tři skutečně srovnatelné snímky,
musíme dbát na to, aby tatáž věž, tatáž budova nebo pamětihodnost
apod. na všech třech snímcích byla ve středu obrazu. Pak se filmy vyvolají
a zhotoví se dvě řady zvětšenin podle těchto pravidel:
PRVNÍ SÉRIE. Všechny tři negativy se zvětšují na stejný formát papíru
(např. 13x18 cm) a je třeba dbát na to, aby byl vždy zvětšen celý negativ
a žádná část aby nebyla odříznuta. U každé zvětšeniny je nutno dodržet
stejné měřítko zvětšeniny negativu.
Snímek pořízený s objektivem normální ohniskové vzdálenosti vypadá -
jak jste jistě očekávali - „normálně". Širokoúhlý snímek působí „zkresleně",
neboť předměty v popředí jsou ve srovnání se vzdálenými budovami
příliš velké a příliš vynikají. A snímek získaný teleobjektivem vypadá jako
„stlačený", protože budovy ve skutečnosti vzdálené se zdají být neobyčejně
blízko. Okamžité si však uvědomíte, že tyto zdánlivé „anomálie" jsou
ve skutečnosti jen „optické klamy".
DRUHÁ SÉRIE. Zhotovíme ode všech tří negativů jednu zvětšeninu
stejného formátu jako v prvním případě. Tentokrát však každý negativ zvětšujeme
na stejné měřítko výsledného obrazu, přičemž základem bude snímek
z teleobjektivu. S tímto snímkem začneme a zvětšíme plný negativ na
formát 13x18 cm (pokud jsme tohoto formátu použili už pro první sérii).
Pak zvětšujeme negativ zhotovený normálním objektivem na tentýž formát
papíru v přesné stejném měřítku jako snímek z teleobjektivu. K tomu je
nutno těleso zvětšovacího přístroje vysunout značně nahoru, abychom získali
potřebné zvětšení negativu. Konečně pak zvětšujeme - samozřejmě
zase na papír formátu 13x18 cm -negativ získaný širokoúhlým objektivem,
opět podle základního měřítka snímku pořízeného teleobjektivem; i tady bude nutné
nastavit zvětšovací přístroj tak, abychom dosáhli požadovaného zvětšení
negativu. Při posledních dvou zvětšeninách dostaneme pochopitelně jen
výřezy původních negativů, které odpovídají obrazové ploše celého snímku
pořízeného teleobjektivem.
ZHODNOCENI POKUSU. Nyní položíme vedle sebe tři snímky drahé
série a srovnáváme je. Kromě rozdílů v zrnitosti a ostrosti, které vyplývají
z rozdílu v poměru zvětšení negativu, zjistíme, že pokud jde o perspektivu,
existující či neexistující „zkreslení" či „stlačení prostoru" není mezi těmito
třemi obrazy žádný rozdíl; jsou stejné až na to, že snímky byly fotografovány
se zcela různými objektivy. Proč jsou stejné? Protože všechny tři
záběry byly pořízeny ze stejného stanoviště přístroje a z téhož odstupu.
A perspektivu snímku určuje právě jen odstup přístroje od objektu.
Nyní se na chvíli vraťme k první sérii snímků a porovnejme je. U každého
pozorujeme jiný efekt, ale rozdíl mezi nimi není rozdílem perspektivy,
nýbrž jen rozdílem obrazového úhlu - je to optický klam. Širokoúhlý
snímek s abnormálním obrazovým úhlem ukazuje pochopitelně větší výřez
motivu než snímek pořízený normálním objektivem, jehož obrazový
úhel je poněkud menší, a snímek z normálního objektivu zachycuje zase
větší část motivu než záběr teleobjektivem. Ale přes odlišné měřítko srovnatelných
výřezů obrazu jsou vzájemné proporce jednotlivých částí snímků u všech
tří obrazů stejné, což je docela přirozené, neboť všechny tři záběry byly
dělány ze stejného stanoviště.
DRUHÝ POKUS. Potřebujeme-li ještě další důkaz toho, že o perspektivě
obrazu rozhoduje odstup a nikoliv typ použitého objektivu, doporučuji
tento poučný experiment:
Vyfotografujeme osobu před pozadím budov, stromů nebo jiných velkých
předmětů, které nejsou ani příliš daleko, ani příliš blízko. Ke třem
snímkům použijeme tří různých objektivů: normálního, širokoúhlého a
teleobjektivu. Každý snímek musí být pořízen z jiné vzdálenosti, avšak
ve stejném obrazovém úhlu. Aby obrazový úhel všech tří snímků byl
stejný, vyhledáme si daleko za svým motivem určitou budovu, strom ap.
jako kontrolní bod a zajistíme, abychom jej měli na všech snímcích na
témže místě. Odstup kamery volíme tak, aby byl obraz fotografované osoby
na každém snímku ve stejném měřítku, např. aby zaujímal polovinu výšky negativu,
bez ohledu na to, jakého objektivu použijeme. Pak je samozřejmě
nutno širokoúhlý snímek dělat z poměrně malé vzdálenosti od modelu,
snímek s objektivem normální ohniskové vzdálenosti z poněkud většího
odstupu a snímek teleobjektivem z dálky. Hlavní je, aby model měl na
všech třech negativech tutéž poměrnou velikost. Po vyvolání filmu zhotovíme
kontaktní otisky negativů (nebo zvětšeniny 13 x 18 cm) a porovnáme
rozdíly.
Ačkoliv zobrazovací měřítko vlastního motivu, tedy osoby, zůstává
u všech tří snímků stejné, působí každý z nich prostorově úplně jinak.
Snímek získaný normálním objektivem podává prostor „normálně". ,Na
širokoúhlém snímku vypadá vzdálenost mezí osobou a pozadím větší než při
vnímání pouhým okem, prostor se zdá být větší a vzdálené budovy, stromy
atd. jsou zobrazeny jako nepoměrně malé. Naopak u záběru s použitím
teleobjektivu zdá se být vzdálenost mezi objektem a pozadím kratší, než
jak se jeví zraku, prostor vypadá „zploštěle", „stlačeně" a objekty v pozadí
jsou nepřirozeně velké a blízké.
Řeknete možná, že tytéž efekty jsme zjistili u první série snímků minulého
pokusu. I tam působil prostor dojmem „normálního", popřípadě
„zkresleného" nebo „stlačeného". Ale to by byl omyl.
U první série snímků byl dojem různosti prostoru vyvolán optickým
klamem. To dokázalo příslušné zvětšení; zvětšené obrazy měly tutéž perspektivu
a kdybychom je vykopírovali na sebe, souhlasily by do nejmenších
podrobností, ačkoliv negativy byly vytvořeny pomocí různých objektivů.
Avšak tuto druhou sérii negativů bychom mohli zvětšovat jak bychom
chtěli a přesto bychom nikdy nezískali zvětšeniny se stejnou perspektivou.
Tím méně by se dařilo srovnávání z hlediska prostorového dojmu těchto tří
obrazů, neboť tyto rozdíly jsou „skutečné".
Závěr: Fotograf je naprostým pánem nad prostorovým dojmem svého
snímku pokud jde o měřítko zobrazení, perspektivu (vzájemné proporce
jednotlivých částí obrazu) a velikost obrazového úhlu. Toho dosahuje
dvěma cestami, jichž může použít bud odděleně nebo současně. Je to
úprava odstupu od modelu a volba objektivu s vhodnou ohniskovou vzdáleností a příslušným
obrazovým úhlem.
Tímto způsobem může fotograf na svých snímcích zobrazit prostor přesně
tak, jak jej sám vnímal a docílit tak jakéhokoliv požadovaného prostorového
efektu.
Proč tomu tak je? Protože při prvním pokusu byl odstup od objektu týž,
takže jsme získali sérii obrazů se stejnou perspektivou.
Při druhém pokusu však byly všechny tři snímky dělány z rozdílných
vzdáleností, čímž nabyl každý snímek jiné perspektivy."
- anonym
od Lotrandor 11. 5. 2013 15:07
Petr Luňák píše:Naposled si napsal toto:
Lotrandor píše:35mm a 45mm a DX FX platformě promítne přibližně to samé?
Tak teda nevim, kdo to komplikuje
Nechapu, co ten obrazek ma demonstrovat, ale 0,8% je jeste velmi male soudkovite zkresleni.
ggrand: zorny uhel oka se proste vyrazne nemeni (na nejaky +/- stupen nehraju). Pokud by tomu bylo naopak, menila by se i perspektiva s menici se zaostrenou vzdalenosti. Vnimas svym zrakem zmenu perspektivy snad? Ja ne.
sry, mělo tam bejt 50
Obrázek je jen pro ukázku toho, jak zkresluje ten tamron. To mě přijde hrozný.
Dark: tam jde o crop, kterej ten pán neřešil. On měl pořád stejnej senzor. Ale možná by to mohlo napovědět.
skutečné/efektivní ohnisko; zvětšení/zorný úhel.
- Lotrandor
- Moderátor
-
od kozakm 11. 5. 2013 15:26
Já myslím, že je to úplně zbytečné. Jak zoom, tak crop dělají jednu a tutéž věci: výřez ze scény před objektivem.
-- 11. 5. 2013 15:46 --
http://www.dpreview.com/reviews/fujifilm-x-e1/6
Cca uprostřed je srovnání dvou různých objektivů se stejným ohniskem na Fuji X-E1. Taky jsou tam vidět (kromě toho, že 35 mm seťáku není úplně 35 mm) mírné odlišnosti, asi tak na úrovni Petrova srovnání
-- 11. 5. 2013 15:46 --
http://www.dpreview.com/reviews/fujifilm-x-e1/6
Cca uprostřed je srovnání dvou různých objektivů se stejným ohniskem na Fuji X-E1. Taky jsou tam vidět (kromě toho, že 35 mm seťáku není úplně 35 mm) mírné odlišnosti, asi tak na úrovni Petrova srovnání
- kozakm
- Návštěvník
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků