Měl bych jeden obecný dotaz, jak moc dobře funguje měření expozice na nových přístrojích ?
Na mé D70tce (Nikon) to někdy evidentně nestíhá, proto radší fotím metodou expozičního bracketlightngu, 3 snímky (místo 1) s tím že jeden je -1.3 eV, další 0, dlaší +1.3eV
nebo fotim do M (což se mi obzvlášť včera v Národním Muzeu v praze /na Muzeu/ hodilo, )
někdy se to hodí, na malém displeji se to moc porovnat nedá, Nikon D70 je nyní jasná vykopávka a bude nové tělo, ale chci se zeptat jak to je u nových, třeba D300, D700, D7000 ?
nebo u těchto novějších se už dá plně spolehnout?
Fotoaparát je samozřejmě kalibrovaný na šedou scénu, jenže v reálu obvykle takový stav nenastane, jasně že tu automatiku může zmást třeba bílé tričko (někoho v záběru), lesklá vytrína, atd, atd,
nebo je to pořád stejné a platí že je lepší se naučit ideální hodnoty, nebo to o kolik se to má v jakých situacích posouvat ( + - eV)
např na svatbách, na sněhu, atd
problém je v tom že já nejsem schopen se pořád naučit v jakých situacích mám dávat automatice do + nebo do - (a kolik)
pokud srovnám Canon 400D, Nikon D70 se starým Pentax, kde jen blikali červená, zelená, světýlka, tak bych si dovolil poznamenat že to u těch digitálních funguje stejně
jasně že novější tělo s větším množstvím měřicích zón asi dosáhne lepších výsledků
lepší je taky fotit se sluneční clonou, ale stejně to někdy nevyjde.
-dík-