od Pety 28. 6. 2009 06:26
Vybití a nabití je fajn pro zabránění tzv. paměťovému efektu, který snižuje kapacitu baterek. U dnešních tužkovek jej stačí použít tak jednou za pět až osm nabíjecích cyklů, víceméně pro jistotu. Starší typy NiMH a hlavně akumulátory NiCd jím trpěly hodně a kdo si je chtěl udržet v kondici, musel je před nabíjením vždycky vybíjet.
Skutečná kapacita akumulátoru je dána vybíjením plně nabitého akumulátoru až na nejnižší povolené napětí normovaným postupem - běžně desetinovým proudem.
Udávané napětí 1,2 V je napětí jmenovité - během nabíjení i vybíjení se napětí akumulátoru mění podle křivky, která je v obou případech rozdílná - nabíjecí napětí je vyšší, než vybíjecí. Jmenovité napětí je to, na kterém se průměrný akumulátor daného typu drží nejdéle během normovaného vybíjení.
V autě máš taky akumulátor 12 V, přičemž nabíjení je standardně nastaveno na 13,4 V, což odpovídá asi dvoutřetinovému nabití - při plném nabití má autoakumulátor až 16,8 V, ale pak už moc plynuje, což způsobuje korozi okolí a úbytek elektrolytu, proto se tento režim nepoužívá.
Primární uhlíko-zinkový suchý článek (levný tužkový článek) má jmenovité napětí 1,5 V, přičemž úplně nový má až 1,7 V - u primárních článků existuje vybíjecí křivka úplně stejně, v obou případech jde o přeměnu chemické energie v elektrickou. Jmenovité napětí závisí na použitých chemikáliích.