Já sice do pemara rád rýpám, ale zrovna v tomto ho částečně chápu... Já jsem dost podobně fungoval někdy před 15ti lety, kdy jsem focení fakt hodně žral, tehdy jsem bral výbavu nad 10kg i do letadla jako naprosto běžnou. Přitom jsem fakticky fotil taky spíš jen pro sebe (byť něco tehdy skončilo v agenturách - kde jsou jejich časy...). Prostě je to trochu o egu, ale myslím to v dobrém - člověk si třeba na fotografa přiznejme si tak trochu hraje, ale pokud se tím zabaví a naplní ho to, tak je to vlastně fajn.
Dneska se na to dívám trochu jinak, přirozeně se i změnily některé okolnosti. Na jednu stranu objektivně o dost větší možnosti kompaktní techniky, z druhé zas u létání fakticky konec "checked-in" zavazadel jako standardu, dnes je to za příplatek i na mezikontinentálních letech, ale stejně si myslím, že hlavní je to, že se mi trochu změnil přístup.
V čem s ním (hodně) nesouhlasím je jediný bod a to je ta věta "kdybych chtěl dělat kompromis, budu “fotit” mobilem".
Na rovinu - tohle je tak velká nadsázka, až to pro mne spadá spíš do kategorie "vyložená hovadina", sorry

Ono se dá dneska v té "kompromisní" technice dostat na úroveň, o které se před ne až tak dlouhou dobou ani nezdálo dokonce ani uživatelům té úplně nejdražší profi techniky. Nechce se mi tu rozebírat příklady pro jednotlivé obory, ale těch variant celkem malých a kompaktních, ale přitom výborných, je hodně. Navíc si občas kladu otázku, co je vlastně kompromis - není nakonec třeba při streetu špičkové pevné sklo v některých ohledech kompromisem větším, než vydařený zoom s EQ24-200? Myslím to úplně vážně - to pevné sklo sice ve spojení s dobrým fotografem vede k skvělým fotkám, ale taky člověku nutně spousta motivů uteče. U dlouhodobého streetu to nemusí vadit, nakonec se toho nasbírá dost a možná i s výraznějším charakterem, ale chceme to takto i na cestách?
Za mne odpověď vůbec není jednoznačná, chci tím ale naznačit, že není tak úplně jasné, zda je něco kompromis či spíše optimum
