Wixzen - v tomhle souhlas, to jsem zapomněl napsat, ač mne to taky napadlo... Přijde mi, že ta "akustika" je přínosem nejvíc při aranžovaném focení, ale ne pro fotografa, nýbrž pro focený objekt. Pro příklad moje dcery po přechodu na tichou závěrku nadávají prakticky při každém focení, že neví, kdy už fotím
Takže ano, tohle zrovna plus "netiché závěrky" je, ale tak nějak na druhé straně, než se v debatě psalo dříve...
-- 21. 10. 2024 10:09 --Argaro - ono je to asi specifikum zrcadlovkové generace (také k ní patřím) - právě klasické kinofilmové SLR a pak DSLR ten tradiční zvuk formovaly. Jinak to ale nebyla zdaleka jediná možnost, už v analogu byly naprosto běžné centrální závěrky (TLR, některé dálkoměry atd.), které byly fakticky "silent". Vedle toho Leica sice se štěrbinovou, ale hodně zatlumenou a bez zrcadla, ta byla taky zásadně tišší. A mohu jako pamětník říct, že se o to fotografové zajímali a často to bylo argumentem pro výběr velmi vážným, přišlo mi, že se SLR brala spíš tak trochu jako nutné zlo, kdy v podstatě všechny to zrcadlo a spojené věci dost štvalo, ale holt jiné řešení pro výměnná skla bez omezení (včetně dlouhých telelobjektivů atd.) nebylo, tak jsme to prostě brali.
Přijde mi lehce vtipné, že když MILC konečně přinesly řešení, jak zcela plnohodnotně pracovat s jakýmkoli sklem i bez zrcadla a postupně i bez štěrbinové závěrky, tak se najednou dost lidí tváří, jak vlastně to tradiční focení bylo super. Ale reálně si ty diskuse z dávnější minulosti pamatuji opravdu dost jinak - podle mne je to fakt asi o psychologii, kdy člověk prostě nadává vždy na to, co zrovna nemá