pemar. píše: V takové situaci bych očekával, že Z9 ptáka identifikuje jako “pták” a zaostří na něj, což se ale nestalo, Z9 nerozeznala, že v listí je něco jiného, než listí a mne nezbylo, než přepnout na MF.
Mě přijde, že tady začíná být vidět jeden technologický principiální problém, kolem kterého se výrobci (nejen Nikon) dost točí na špičkách a neví co s tím...
Jde o to, že po příchodu MILC se pracovalo s kontrastovým ostřením, kdy je k dispozici fakticky analýza celého obrazu. Jenže jelikož to bylo pomalé (viz oblíbené debaty o Panasonicu a jeho DFD), tak se místo toho stále navyšuje počet různých variací na PDAF body, kdy pak v reálu ta AI analýza jede jen s poměrně limitovanými daty "zmapovaného obrazu" (nějaké obrázky toho modelování se objevily v materiálech třeba po příchodu OM-1) a nikoli už celým senzorem, Ale to má zas ten "drobný" problém, že tomuto principu moc nesedí právě různé překážející větve atd. Od nich totiž z PDAF přichází exaktní informace o vzdálenosti, ale ty jsou v této specifické situace zavádějící...
Přijde mi, že on měl nakonec Panasonic s tím DFD v popisu jeho kladů vlastně pravdu a v analýze obrazu to bylo lepší, chybou bylo to, že měl JEN TOTO, což přinášelo jiné potíže. Už jsem i narazil na pár recenzí nového S5II (kde právě mají oboje a patrně proti konkurenci daleko více kombinují PD a CD data) a výsledky leckdy působily proti konkurenci lépe. Ne vždy, za ideálních podmínek pro PDAF bylo vidět, že to je u Panasonicu novinka a jiní to mají lépe vyladěné, ale právě že to vycházelo dobře v situacích "statičtějších, ale zmatenějších" - jakoby se najednou protnuly klady obou přístupů daleko více, než u jiných značek...
Uvidíme, co bude dále, ale potenciál zlepšení bych tušil někde tady...