Trošku jsem se bál, když jsem to napsal, že jsem to přehnal a někoho se dotknul. Tak vidím, že nejsem sám, kdo to tak cítíme. Nikdo nejsme vůči GAS imunní, ani já ne. Umím se ale kontrolovat. Zatím. Trochu mám obavy s tím jak se posunují hranice třeba teď u A1 co to s některými z nás udělá. V jedné diskusi jsem viděl povzdech, další foťák, který si nemůžu dovolit. A já si zase říkám, další foťák, který si můžu dovolit a který nepotřebuji. Ve výsledku jsme na tom stejně. Ani jeden ho mít nebudeme.
Teď jsme dělali fotky a fotoknihy za roky 2018-2020, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Hong Kong, Taiwan, Kalifornie, východ USA. Je toho opravdu hodně. Před rokem a půl jsem vyměnil D3100 za D7500. A manželka se mě zeptala, v čem že vlastně je ten rozdíl, ty fotky z D3100 jsou přece perfektní. No, 7 let rozdílu mezi foťákama, a já mám problém v tom ohromném množství fotek zdokumentovat ten rozdíl.
Fakticky jsou v kvalitě fotek rozdíly asi tři. Myslím ty zásadní. Prvním je dynamický rozsah, v druhé řadě přesnost ostření u pohybujících se objektů a v třetí řadě šum za nízkého osvětlení. Všechna tato vylepšení, když vezmu tisíce fotek co jsem udělal za poslední tři roky, ovlivní maximálně 20% snímků. S tím, že dvě třetiny jsou dynamický rozsah a jen jedna třetina ostření a šum, ten je prakticky na fotkách A4 s rozumným odšumem neznatelný. Lepší ergonomie je fajn, mám to rád, ale na výsledku se neprojeví.
Proto fakt těžko chápu, když někdo mění foťák starý dva roky za nový model a vášnivě popisuje o kolik je všechno lepší. Nedává to vůbec smysl.