Difrakce je zajímavé téma

Nicméně fyzika mluví dost jasně - pro MFT snímač je teoretický (opakuji
teoretický) limit přes 100mpix u f2,8, něco přes 50mpix pro f4, 27mpix pro f5,6 a 13mpix pro f8, pro f11 pak už jen cca 7mpix.
Ad většina skel má nejlepší kresbu při f5,6 - no to ani náhodou, tohle platí když uvažuješ i levné seťáky, ale top skla se běžně už při 5,6 lámou dolů. A třeba Panasonic 200/2,8 má dokonce ve středu nejlepší kresbu "na plnou díru" a nepatrné měřitelné zhoršení je už při f4, přičemž při f4 dosáhne optima i na krajích. Při f8 už je pokles velký, ale dlužno říct, že i pak překoná valnou většinu konkurence.
Světelná skla Olympusu s f1,2 mají také maximum u f2,8 s tím, že propad při f8 je už výrazný (proti maximu, proti horším sklům je to pořád dobré). No a při f11 už je to vyloženě bída...
Natvrdo - pokud má nějaké MFT sklo maximum při f8, tak je to nesporný doklad nižší kvalitativní třídy. Optimum při 5,6 pak jak kdy - je to OK u hodně širokoúhlých skel, třeba 8-25/4pro je při 5,6 nepatrně lepší než při f4, ale při f8 už se zase láme dolů (je při f8 znatelně horší než při f4). A tohle se týká i tvé věty, že rozeznatelná difrakce je od f11 - to je ale je pocit daný tím, že jsi zvyklý na sklo, které má maximum při f8, s jiným sklem to už je jinak a mírné zhoršení už u f8 poznáš. Užití f11 už je z mého pohledu vyloženě velký problém, to už je prostě hluboko v pásmu difrakce (koneckonců f22 u FF, čemuž to do jisté míry odpovídá, se také už nedoporučuje).
Jinak já ti spokojenost neberu, sám jsem také delší dobu docela rád užíval Olympusí 14-150II (pak jsem přenechal v příbuzenstvu), což je podobná kvalitativní kategorie, jakou tu hájíš. Slušných fotek z toho vypadlo spoustu, třeba pro travel to bylo hodně příjemné sklo. Ale plný potenciál přístroje to prostě nebylo schopné využít, v tomto spíš trochu "bořím iluze", za což se omlouvám
