Díky všem, kteří mně odpověděli. A všem fotografům přeju "modrý počasí". To je originál výrok mé vnučky, když jí bylo 1 a půl roku. Mladí mají střešní byt a všechna okna jim směřují jen do oblak. Chystali se s námi na procházku a syn odnesl Agátku ke střešnímu oknu a zeptal se jí: "Tak co, Agi, jaký je tam počasí?" Agátka odpověděla s neúprosnou logikou a zcela pravdivě podle toho, co viděla: "Modrý poťasí." Z videa jsem vystřihnul reakci jejího táty, mého syna, který jí začal vysvětlovat, že modrá je obloha, ne počasí. Tak jsem ho sprdnul, že takhle se kazí dětem umělecký pohled na svět.
Vím, že pro fotografa není ideální úplně homogenní modrý počasí, že to chce trošku strakatý počasí, ale tohle šedivý počasí je mnohem horší.
Takže přeju všem k Vánocům modrý počasí s troškou načechrané šlehačky. A taky se "suníčkem". A hlavně všem dětem, které si naštěstí ani nevšimnou, že se kolem nich nežije normálně, přeju, aby to dětství měli co nejméně limitované. Můj táta vyrůstal za války a já jsem si ve 3 letech, když přišli Rusáci, všimnul pouze toho, že z vchodů do baráků zmizely všechny cedulky s orientačními čísly, což mě strašně naštvalo. A pak o něco málo později když jsme s rodině hráli turnaje v "hokeji" - v té deskové hře s těmi drátky a figurkami, tak nikdo nechtěl být SSSR, to mně bylo taky divný.
Já byl pochopitelně ČSSR a jedna figurka byl Nedomanský, druhý Holík atd.