Když tady byly před časem probírány SSD, tak jsem žasl nad tím, že není SSD jako SSD a absolutně jsem nevěděl, o čem to je. Protože mi dochází místo na 7200 otáčkovém 500 GB disku, tak už nějakou dobu uvažuji o 1 TB SSD. Abych se v tom alespoň trochu orientoval, potrápil jsem google a pokusil se to nějak shrnout. Možná to ocení o někdo jiný, než já sám. Pokud se v tom orientujete, můžete to někdo potvrdit, případně upozornit na chyby?
Mě osobně by se týkal bod 4 a pak disk Crucial P1 NVMe M.2 1TB s redukcí Akasa Ak-pccm2p-01.
https://www.tsbohemia.cz/crucial-p1-ssd ... 05624.htmlhttps://www.tsbohemia.cz/akasa-ak-pccm2 ... 99043.html Je toto řešení pro LR jak pro fotky , tak i pro katalog použitelné? A nebo je ten quadruple už pro uložení katalogu předzvěstí brzké smrti?
Děkuji.
1 ) Koupě podle výrobce a rychlosti:
Je doporučeno kupovat od tzv. Silicon manufacturer, tj. od skutečných výrobců čipů: Micron (nabízející své SSD pod značkou Crucial), Samsung, společný podnik Toshiba/Sandisk a Intel. Je zárukou, že komponenty jsou otestované v jedné továrně, jedním výrobcem, vše je sladěné k perfektní funkčnosti. Sekvenční čtení/zápis není pro výkon SD rozhodující, důležitější je náhodné čtení/zápis (IOPS). Nejrychlejší SSD dosahují rychlostí 80 000 IOPS pro čtení a 60 000 IOPS pro zápis.
2) Typy buněk v SSD
a. SLC (Single Layer Cell) – SSD nejrobustnější disky s vysokou rychlostí a životností, které jsou spojeny s vyšší pořizovací cenou. V každé buňce je uložen jeden bit.
b. MLC (Multi-Layer Cell) –Disky uchovávají v jedné buňce dva bity. To má vliv na vyšší rychlost, životnost a přiměřenou cenu výrobku.
c. eMLC – (enterprise Multi Layer Cell) – Toto je ve skutečnosti MLC se sníženou rychlostí zápisu, aby se snížila míra chyb. Opět dva bity na buňku.
d. TLC (Triple Layer Cell) – Speciální paměť zmenšující rozměry a cenu výpočetní komponenty. Na druhou stranu zhoršuje spolehlivost a rychlost disku. Na jednu buňku uchovává tři bity. Použito například u oblíbených disků Western Digital Blue a Samsung 860 EVO. Moderní SSD většinou používají úložiště TLC s malou vrstvou mezipaměti zápisu SLC
e. QLC (Quadruple Layer Cell) – disky se 4 bity na buňku. Např. disky Samsung 860 QVO a Intel 660P.
f. PLC (Penta-Level Cell), – novinka, v jedné buňce paměti NAND ukládá 5 bitů. Nejnižší cena za GB, ale nižší rychlost IOPS. Připravuje Intel a Toshiba.
3) Rozhraní pro připojení SSD - M.2 a PCIe mají teoreticky vyšší propustnost než SATA, U.2 použití především pro servery a náročné aplikace.
a. 2,5“ SATA – starší 2,5“ disky, rychlost omezená na 6 Gb/s (600 MB/s
b. mSATA – pro notebooky, tablety apod. Je to zmenšený model klasického 2,5" SSD disku. Má nižší spotřebu, je odolný vůči vibracím nebo otřesům, ale kvůli SATA rozhraní dosahuje stále teoretické rychlosti přenosu na úrovni 6 Gb/s.
c. M.2 (kompatibilní se SATA 3 s protokolem AHCI)
d. M.2 (se sběrnicí PCIe s protokolem NVMe)
e. PCIe 3.0 x4, teoretická rychlost je 32 Gb/s (8 x 4)
f. PCIe 4.0, efektivní přenosová rychlost jedné linky na 16 Gb/s, teoretická rychlost je pak 64Gb/s (16x4)
g. U.2 – novější rozhraní s jiným provedením konektoru než má M.2, které umožňuje snadné připojení/odpojení SSD, potřebné pro hot-swap v serverech a velkých úložištích. Zpětná kompatibilita je přitom zaručena i s rozhraními SAS a SATA.
4) Jestliže má počítač pouze možnost připojení SATA a chci vyšší výkon, lze do jednoho PCIe slotu na základní desce přidat adaptér pro SSD disky s rozhraním PCIe a komunikačním protokolem NVMe. Adaptér je snadno dostupný samostatně (např. zn. AKASA) nebo v kompletním balení s SSD diskem.