od ForeignerOnEarth 17. 5. 2016 11:21
Pánové, vraťme se ke svým reálným fotkám. Kdy vás přestala limitovat technika v obrazové kvalitě? Já myslím, že nejen všechny nejnovější full frame foťáky, ale už i APS-C nejnovější high-endy nám prostě neprodukují reálné fotografie, u kterých bychom si mohli říci, že bychom potřebovali z hlediska obrazové kvality vylepšený model.
Ten přínos v těch upgradových krocích se neustále zmenšuje. V mém případě:
2002: Olympus C-300 Zoom: moc fajn foťák, ale pouze vysoká HO, nebyl určen na pohyb, minimální možnost úprav, A4-ky s ním byly hodně kompromisní, šum neumožnil zesvětlit stíny ani doostřit
2005: obrovský skok na zrcadlovku Nikon D70, její srovnatelné současníky byly Pentaxy *ist..., tam (u Nikonů, Pentaxů i Canonů a Minolt) byly ještě obrovské rezervy v dynamickém rozsahu, tenkrát jsem nevyšel ven bez přechodového filtru, rozdíl ISO 200 a ISO 400 byl vidět na první pohled, ISO 1600 byla fakt nouzovka, i když byl velmi slabý AA filtr a fotografie byly přirozeně ostré, ale určité rastrování obrazu tam bylo. V té době měl Nikon fotky do zelena, autofokus nic moc, podexponovával ze strachu z přepalů, ale skok z kompaktu byl obrovský a vliv to mělo na všechny fotky
2006: Nikon D80 a současník Pentax K10D: celá tahle generace měla nezvládnutý 10 MPx CCD senzor. Sice oproti předchozím tam bylo úžasné zlepšení v dynamickém rozsahu, ale ISO 400 za horšího světla nebo po úpravě tonality bylo chvílema nepoužitelné. Nikon D80 měl úlet s měřením expozice, lepší AF, ale stále výkon na pohyb nic moc. Ovšem upgrade byl stále hodně zřetelný a bylo zcela legitimní upgradovat kvůli výsledku
2007: Nikon D300, strefil se mezi Pentax K20D a Pentax K5: stále to jsou bouřlivé doby, kdy upgrade neznamená kosmetický efekt. U Nikonu je D300 po D70, D200 a D80 první foťák, na kterém nejsou zřetelné chyby a zhoršováky, funguje autofokus na pohyb, funguje expozimetr, dynamický rozsah člověka nenutí běhat s přechodovým filtrem, fotky na ISO 200-400 jsou bez šumu, na ISO 800 po kvalitním zpracování taky a ISO 1600 slušně použitelné. Řekl bych, že Nikon D300, Pentax K5 a Canon 60D a 7D jsou už poslední modely, kdy je upgrade techniky jednoznačně zdůvodnitelný potřebou kvality běžné fotografie.
2013: Nikon D7100 - výrazné zvýšení rozlišení, ale je to sotva vidět od A3 výše. Spolu s lepším DR už je upgrade zdůvodnitelný spíše nákupní touhou, než vysloveně zřetelnou kvalitou fotek. Totéž asi platí pro upgrade na Pentax K5-II a K-3, kde ještě může být důvodem vyšší třída těla. Všechno ostatní se zlepšuje trošíčku - autofokus, funkce, parádičky a zbytečnůstky
2015: Nikon D7200 - trošíčku zase pokrok v DR, barvách, snad autofokusu, drobnostech, tady prostě už je křivka zlepšení zploštělá a stejně tak u Nikonu i Pentaxu pomalu přestává být full frame nezbytnost pro horší světlo a je to vhodné asi jen pokud člověk fotí profesionálně za špatného světla nepřetržitě, ale jakmile fotí ve všech podmínkách, častěji za dobrého světla, tak full frame je už modlou pouze kvůli ulítávání na DOF při f/1.4 nebo na tisk velkoplošných fotek, na které se kouká z půl metru.
Takže v tuhle chvíli začíná být srovnávání Sony-Nikon-Pentax-Canon skutečně jen akademické a technokratické a bylo by směšné říkat, že přejdu z jedné značky na druhou kvůli obrazové kvalitě, to je lhaní si do kapsy.