Španělsko by byla krásná země, kdyby tam nebyli Španělé. Příliš líní, a přitom okrádající turisty, kde to jen jde, země plná špíny, kde emoce vítězí nad zdravým rozumem na plné čáře. Pláže jsou vesměs o ničem, přeplněná Costa Brava, kde stojí za návštěvu snad jen zátoka Cala de Sant Francesc s písečnou, asi 200 metrů dlouhou pláží sevřenou útesy, kterou znají více místní, než turisté. Tenerife, Gran Canaria a Fuerteventura jsou turistické peklo (to je z místního vtipu: organizují to Španělé a vaří tam Němci). Pyreneje, Grenada, krásná Sevilla mi přijdou zajímavější, ale ne přes léto, protože od května do září tu bývá k zalknutí, teploty přesahují i 40°C. Křesťané, muslimové i berbeři v Seville nechali svoji stopu, za vidění stojí proslulá sevillská katedrála, která je společně s palácem Alcázar a Indickým archivem od roku 1987 zapsána na seznamu UNESCO, stojí za to si pronajmout kočár a pokochat se krásou místních paláců.
Ze španělských měst se mi nejvíce líbí Barcelona. Ale ne celá, jen ta část mezi čtvrtí Rambla a mořem, je tam živo a k moři se dá dojít i pěšky. Možná si tam uděláme prodloužený víkend, až na letišti a v letadle nebude povinnost nosit roušky a až se situace s koronavirem zklidní.
USA za považuji za hodně přeceňovanou, kdybych měl volit mezi Ruskem, Čínou a Spojenými státy, Amerika bude na posledním místě, vůbec nic mne tam neláká, bezpečný je tak možná Manhattan a část Washingtonu, v amerických městech je míra kriminality větší, než jsme zvyklí z Evropy. na
https://www.neighborhoodscout.com/ lze zjistit míru bezpečí jednotlivých míst.