Aktuálně jsem se po čtrnácti dnech vrátil z rakouských a švýcarských Alp. Hodně dní nám propršelo, v obou případech jsme zvolili (teda konkrétně já, a manželka mi to dala docela sežrat) ubytování v prudkém kopci a oproti jiným rokům jsme toho nadprůměrně nachodili.
Měl jsem s sebou Z9 a VOIGTLÄNDER Ultron 28/2, Nikon 14-28/2.8G a rebrandovaný Tamron na Nikon 70-180/2.8.
Ten Ultron není opticky bez kompromisu, ale je tam malý, že není problém ho vzít kdykoli do kapsy nebo s sebou. Byl to i lakmusový papírek na Leicu Q a musím říci, že mne hodně zviklal v tom smyslu, že s kompaktním foťákem s tímto ohniskem bych udělal více fotek, než obvykle dělám. Styl focení byl jako s kompaktem v době kinofilmu, nastavil jsem f8 a zaostření jsem moc neřešil, většinou to bylo kolem 3-5 metrů nebo na nekonečno.
Fotky byly jednoduché, dokumentární, pohlednicové:

U Nikonu 70-180/2.8 se mi nepodařilo najít jeho parketu, tj. nějakou akci a f2.8. Ale využil jsem krátkou zaostřovací vzdálenost a bokeh, hlavně na kytky.
V principu ale ani jedna fotograficky trochu hodnotnější fotka, protože když lilo a byla mlha, tak se mi nechtělo ven a když bylo konečně chvilku slunce, tak to byly takové pohlednicovky.