Já jsem zase naopak v tom mazání opatrnější. Mažu jen špatné fotky. Drtivou většinu nechám. Přiznám se, že mám velký problém se pak tomu dostat, přetřídit a upravit. Využil jsem Covid a dohnal pětileté (!) manko. Mimo dovolenou fotím poměrně málo, a z každé takové cesty přinesu dva až dva a půl tisíce fotek, v sériovém snímání nic není, takže prakticky každá fotka originál. Takže komu by se do toho chtělo. Jenže s odstupem času se mě potvrzuje předpoklad, že všechny ty fotky mají svou cenu. Na spoustu věcí už člověk zapomene, zapomene že tam vůbec byl a pak stačí s odstupem pohled na fotku a všechno se vybaví a začne vzpomínat. Takže raději s tím mazáním opatrně. Samozřejmě záleží na tom co člověk fotí, u mě jsou to převážně rodinné fotky. Třídění mám velmi jednoduché, používám jen barevné štítky, na vyvolání, na jpg převod a uložení do cloudu, v horší kvalitě na dokumentační účely. Štítkuju jen RAWy.
Teď jsem se pustil i do reeditace starších fotek, protože staré úpravy se mě už nelíbí. Jsem v roku 2015 a z USA a Kanady jsem tehdy přivezl asi 2600 fotek. A Brooklynský most je pro fotografy stále vděčný objekt. Tady je jedna fotka z července 2015.