Dneska jsem byl v obchodě si oba objektivy "ošahat". Už jsem byl skoro rozhodnutý pro Tamron, jen jsem si chtěl cvaknout pár fotek, abych se přesvědčil, jak je to s tou aberací. Na Tamronu se mi i zalíbilo přepínání ostření z manuálu na auto - posunem ostřícího prstence vpřed nebo vzad - to mi připadá hodně pohotové - lepší než páčka na foťáku. Další věc - rychlost ostření, kterou má Tamron o dost horší, než Sigma, se dá vyřešit omezovačem ostřícího rozsahu. No ale pak jsem zjistil, že pokud ostřím na blízko, tak Tamron mění světelnost... Čím blíž, tím horší. To by pro makro asi nebyl problém (na blízko bylo z 2,8 dokonce 5,6), ale já ho chci používat taky na portréty a tam mi cca na metr a půl už světelnost stoupla na 3,5... Sigma nic takového nedělá - drží bez ohledu na zaostření pořád světelnost na 2,8. Prodavač mi nabídl i Tokinu 100/2,8, která má taky stejné přepínání ostření a taky se u ní hýbala světelnost. Že by to spolu souviselo?
No a pak mi ještě nabídli na vyzkoušení Nikkor 85/1,8 - ten se mi asi líbil nejvíc - nejrychlejší ostření, nevysouvá se, nejlepší světelnost. Bohužel ale není na makro. Tak teď zas nevím, co... Jestli mám makro zatím oželet a koupit si ten Nikkor na portréty? Ty bych s tím novým objektivem počítám fotil tak v 80 procentech případů. Nicméně makro jsem nikdy nefotil (nemám čím - resp. můj Tamron 55-200 má zvětšení 1:3,5 - to na makro moc není) a docela mě to láká.
Nikon D50 + Nikkor 18-55 + Nikkor 50/1,8 + Tamron 55-200 + Nikkor 85/1,8 + Nikkor 18-200 VR + Nikon SB-600; Canon S45