Pro mně jsou ty místa jako Toskánsko nebo Provence úžasná nejenom tou přírodou, barvou a vůněmi, ale i proto, že když si přivstanu, tak jsem tam sám, žádný další fotograf tam není, ten záběr nemá ten den i deset dalších, je to můj jedinečný prožitek. Není tam špína, bordel nebo uřvaní lidé, nikdo mi nenutí nějaké pochybné zboží.

Nikon 18-55mm f/3.5-5.6, 21.8 mm, ƒ/10.0, Provence, Mausanne Les-Alpilles, rok 2005.
Trochu je to i útěk od toho moderního světa, trochu zpátky k dobám, kdy svět byl o něco pomalejší a krásnější.
S partou fotografů natěšených na cvakání by se mi z toho vytratila ta pohoda, ten genius loci. S takovou partou bych jel do vinného sklípku nebo lyže (předstíraje zájem o sport), ale na hromadné fotografování nebo jakékoliv hromadné akce nemívám většinou náladu.
Toskánsko je opravdu fajn, ale z nějakého důvodu mne podobně přitahuje Bretaň, Provence a Normandie.