od ForeignerOnEarth 11. 12. 2017 15:22
Dovolil bych si malinko praxe.
Fotografování skupiny lidí bych s dovolením rozdělil na a) aranžovanou skupinku a b) nearanžované fotografování lidí - cituji "roztroušených" - v předozadním směru, tedy lidí, kteří se věnují činnosti jaká je zrovna napadla nebo té, kterou mají právě za úkol.
Fotografování a) a b) má tolik odlišností, že bych si to dovolil opravdu oddělit.
a) aranžovaná skupinka znamená, že se všichni účastnící fotí, tedy přeruší nějakou činnost a dobrovolně či "nedobrovolně" se xichtí pro skupinovou fotografii. Pokud pominu "Cimrmanovy živé obrazy", tak se takoví lidé srovnají automaticky téměř do roviny, sami, aniž by je někdo nutil. Zkušený, již celých 7 let fotografující fotograf, na kterého Pavlína odkazovala, má fotky dělá celkem O.K., ale v tom článku dejmetomu neměl dobrý den, protože tam doporučuje fotit takovou skupinku širokáčem a klidně kompaktem nebo mobilem, protože ty jsou přirozeně širokoúhlé. No, prostě neměl dobrý den, když to psal. To se stane, ale odkazovat na to jako na pravidlo, to už je horší. Samozřejmě se člověk dostává do situace, že se seřadí skupinka 10 lidí v malé místnosti a chtějí vyfotit ze dvou metrů nebo tak nějak. Pokud se fotografovi nepodaří utéci, tak na kraje přemístí flegmatické lidi, kteří si tolik nepotrpí na svou krásu, a holt je tím širokáčem vyfotí. Normální fotograf dost nerad. Ale autor tam u článku má fotografii na louce. Tak na louce bych skupinu deseti lidí fakt širokáčem nefotil, protože zkušenost mně velí na takovouhle skupinovou fotku si couvnout co to dá. A pokud to mohu vyfotit třeba 85-kou, je vyhráno, ten krajní bude mít tak široký obličej, jako má ve skutečnosti, což opravdu u 24mm ekvivalentu na kompaktu nebo mobilu se nedá očekávat ani náhodou. A kromě toho pokud je na fotce hodně lidí, budou mít logicky relativně malé obličeje. A na máločem vypadají odšumovací algoritmy tak příšerně blbě jako na fotce, kde je hodně malých obličejů. Tam si toho všimne poprvé v životě i ten, kdo má dojem, že JPEG z mobilu nebo foťáku s malým snímačem je O.K.
Takže na aranžovanou skupinku platí: couvnout co to dá, objektiv co možná bez geometrické deformace a co největší snímač. A tohle pravidlo přináší jednu zajímavou fyzikální vlastnost. Pokud jsou lidé seřazení skoro do roviny a pokud jste od nich tak daleko, jak to jde, tak se opravdu nemusí až tak moc clonit, aby byli všichni v hloubce ostrosti.
Takže tady opravdu, ale opravdu velká hloubka ostrosti není zásadní požadavek. Přicloním spíše podle toho, jak znám okraje kresby svých skel na různé clony. A u svých objektivů se toho nebojím, nicméně to už je OT.
b) teď ta nearanžovaná skupinka lidí, co "se nefotí", ale jsou zastiženi při různé fázi různých činností a jsou zrovna hodně "roztroušeni" předozadně.
Tam je s dovolením požadavek na to, aby byli všichni maximálně ostří, úplně mimo realitu, to je úplně od stolu vymyšlená podmínka, se kterou jsem se v praxi prakticky nesetkal.
Kromě aranžovaných Cimrmanových živých obrazů a kromě muzea voskových figurin se v normálním životě téměř nevyskytují situace, že by třeba 5 lidí dělalo ve stejný okamžik úplně stejně zajímavou činnost, aby si fotograf řekl, že na téhle fotografii by měli být upřednostněni všichni, co tam jsou. Možná v Severní Koreji jsou lidé tak vycvičeni, aby ve stejný okamžik byli všichni identicky zajímaví, ale normálně člověk v takovéhle situaci fotí proto, že ho zaujme činnost, výrazy tváře či poloha těl jednoho, dvou lidí, no a ti ostatní v tu chvíli jsou prakticky křoví a můžou být hlavními aktéry třeba za dvě sekundy nebo za dvě minuty nebo nikdy. Ze samých fotografií, na kterých se má divák soustředit na všech 10 různých lidí v různé vzdálenosti s nesouvisející činností, by diváka brzy rozbolela hlava.
Fakt je přirozenější "příběh", kde se střídají fotky zaměřené vždy jen na někoho. Na to se vážně líp kouká. Nehledě na to, že stejnou vysokou ostrost a prokreslenost obličejů vzdálených půl metru, tři metry a deset metrů neuděláš stejně ničím, m4/3 nevyjímaje.
A navíc to estetika fotografie dokonce ani nevyžaduje. Ovšem to je dáno zkušeností a člověk, co si teoreticky vymýšlí situace, které nahrávají malému snímači, je odsouzen se postavit po bok všem teoretikům mimo realitu.
Howgh.