Obecně: kontrastové ostření je OK na statické objekty - ono není pomalé ve smyslu, že by to hledalo ostření třeba sekundu, to už je dávno vyřešené řadou výrobců, Panasonic dokonce tvrdí, že jejich verze CDAF je v tomto ohledu naopak rychlejší než fázové (a možná tak docela nekecá).
Malér je ale se sledováním pohyblivého objektu, tam má zkrátka CDAF obrovské limity a zázraky se nedají dělat ani u malého MFT snímače, u GFX s pomalejším vyčítáním dat je to zcela logicky ještě horší.
Právě u GFX100 to nějak vyřešili a přidali i PDAF. Mimochodem s tím použitým čipem je to složitější, ty tabulky Sony ukazují jen základní nabídku, jenže k tomu právě přibydou custom úpravy podle zadání jednotlivých výrobců, které se hodně točí právě kolem PDAF (samozřejmě nejen kolem něj). Nechme se překvapit, ale to sjednocení čipů asi smysl má.
Ad udržené časy - zrovna s GFX50R jsem tohle netestoval, ale obecně bez IBIS či IS v objektivu teorie praví, že udržitelný čas je cca 1/40s, takže ta 1/60 není daleko od limitu a pokud jsi to měl v ruce poprvé a tedy nebyl zvyklý na držení a reakci spouště, tak je bohužel to rozklepání 1/60s reálné. Tady by skutečně byl IBIS příjemný, ale otázkou je, co to udělá s velikostí, problémy se stabilizací rostou s velikostí čipu a když jsem viděl ten modul z GFX100, tak to moc nadějně pro miniaturizaci nevypadalo