tomashr píše:runner42 - zkus se nad tím ještě jednou zamyslet...
Jednak si nakresli, jak asi vypadá výslednice sil proti těžišti, ale za druhé i nad hmotností jako takovou. 5DIV váží 890g, R6 jen 680g, ale adaptér je 110g, tedy 790g. Rozdíl tedy v reálu dělá jen 100g a když vezmeš rozložení váhy, tak to opravdu nejspíš vyjde hodně podobně - prosím o vysvětlení, proč k tomu potřebuješ zázrak?
A u R5 se základní hmotností 738g a tedy cca 850g s adaptérem už bych se i docela vsadil, že těžiště se naopak posune mírně dozadu a pokud bys byl na těžiště extrémně háklivý, tak bys měl problém opačný...
Nemyslím si, že je to správný výpočet. Váhu adaptéru je nutné přičítat k váze objektivu, ne těla. Ale ani tak to není úplně tak jednoduché, protože záleží i na konstrukci samotného těla, zda je těžší a jak, zadní polovina vůči té přední. Lehčí tělo spolu s adaptérem proti těžšímu musí mít posunuté těžiště, směrem dopředu, počítame-li s podobnou váhou objektivu. I rozložení váhy objektivu je nutné vzít v potaz, je rozdíl zda váha je na bajonetu či na přední čočce. To je teorie, v praxi je nutné si to vyzkoušet. Podle obrázků se někdy také těžko orientuje, protože řada nových objektivů je z odlehčených materiálů a fakticky je to těžiště více posunuté k tělu než by oko na první pohled odhadlo. Objektiv může působit ve vztahu k tělu velmi mohutně ale ve skutečnosti to až takový problém při držení být nemusí.
Jinak ten můj příspěvek nebyl o DSLR vs. MILC, co je lepší. Tak otázka nestála. Otázkou byl přechod od jednoho systému k druhému, tady to bylo od DSLR k MILC, ale klidně se to vztahuje k přechodu třeba od Sony ke Canonu. Podstatou je, že jsou s tím spojené obrovské náklady, a to je ta zásadní námitka majitelů DSLR. Byla tady zmínka, toto není místo, kde se mají řešit finance, ale finance jsou neoddělitelnou součástí. Bohužel, bez nich to nejde. A pokud mám vydat tak obrovskou částku, tak by měl být vidět ten efekt. Tak třeba tetičce se pochválíte, že jste si koupili nový foťák, který je super a který s objektivy stál 150 K. Tetička se podiví proč, protože ty fotky se starým foťákem byly výborné a nedokáže si představit v čem by ještě mohly být lepší a že za toto zlepšení bylo nutné investovat tak velké peníze. A tetičce je potom nutné třeba na fotografiích - papírových, na mobilu nebo velkém monitoru vysvětlit kde ten rozdíl na fotkách je. Pokud to bude fotka z deset let starého foťáku proti tomu dnešnímu (oba dva přístroje podobné úrovně), tak fotky, na kterých ten rozdíl budete schopni prezentovat pravděpodobně najdete a chápavá tetička to možná i uzná. U pět let starého foťáku mohou nastat problémy. A pak nezbyde než kápnout božskou a přiznat se, že jsme si vlastně chtěli udělat radost a že fotografové trpí takovým zvláštním syndromem, který se nazývá GAS. Trochu trapná situace nejen před tetičkou, ale také před sebou samotným. A to není jen tetička, je tu otázka jak se vypořádat a obhájit takový výdaj v rámci rodiny. Nevím jak fungují rodinné finance jinde, v mé rodině je měšec společný a není podstatné co kdo do něho vložil. Vždy se o větších výdajích rozhoduje společně. Pokud jede každý za své, jasně, žádný problém, ty si kup co chceš a já taky. Lednice, inkaso a hypotéka napůl. Jedno dítě já, druhé ty. Pokračovat nebudu, možností je spousta.